3. Oheň (činy): Prožívání

"Zážitek" je něco, co si můžeme zapsat do deníku, zachytit na film a vložit do alba. "Prožívání" je pocit údivu, rozechvění z kontaktu, něžný dotek našeho spojení se vším, co nás obklopuje.

Žena na této kartě se stromu nejen dotýká, oni spolu rozmlouvají, stali se téměř jedním. Je to starý strom, žažil mnohé zlé časy. Její dotek je jemný, uctivý, bílá podšívka na její peleríně odráží čistotu jejího srdce. Je pokorná a prostá - to je také ta pravá cesta, jak se přiblížit přírodě. Příroda netluče na buben, když rozkvetou všechny květiny, ani se nerozezní smutné tóny, když na podzim padá listí ze stromů. Ale když se k ní přiblížíme tím správným způsobem, může nám prozradit mnohá tajemství. Jestliže jsi v poslední době ještě nezaslechl šepot přírody, přišel ten správný čas dát jí k tomu příležitost.

Rozhlédni se kolem, podívej se do očí dítěti nebo svému milému, své matce, svému příteli nebo zkus jenom pocítit strom. Objal jsi někdy strom? Obejmi strom a jednou poznáš, že jsi to nebyl jen ty, kdo objal strom, ale že strom odpovídá a objímá tě také.

Potom snad poprvé pochopíš, že strom není jenom nějaká forma, přírodní druh, o jakém mluví botanici, je to Bůh ve své nepoznané podobě - tak zelený a plný květů, je ti tak blízko, vábí tě, znovu a znovu tě přivolává.

9. Duhy (Hmota - tělo): Zralost

Když je plod zralý, spadne ze stromu sám. Jednu chvíli visí plný šťávy na stopce, připoután k větvi stromu. V další chvíli padá - ne proto, že by ho k pádu něco přinutilo, nebo že by se snažil seskočit, ale protože prostě strom poznal svou zralost a pustil se.

Když se ti ve výkladu objevila tato karta, ukazuje na to, že jsi připravena podělit se o své vnitřní bohatství, o svou "šťávu". Úplně stačí, když se uvolníš tam, kde zrovna jsi a budeš ochotná nechat věcem volný průběh. Toto sdílení, toto vyjádření tvé tvořivosti se může projevit mnoha způsoby - ve tvé práci, ve vztazích, ve tvých každodenních zkušenostech. Není třeba žádné zvláštní přípravy nebo úsilí tvé strany. Jednoduše je ten správný okamžik.

Až v tobě meditace probudí světlo, které září každou noc, nebude pro tebe ani smrt smrtí, ale dveřmi k božskému. Se světlem v srdci se sama smrt proměnila ve dveře a ty vstupuješ do univerzálního ducha; splýváš s oceánem.

Dokud jsi nezažil jednotu s oceánem, žil jsi marně. Teď je vždy ten správný okamžik a ovoce je vždy zralé. Stačí, když sebereš odvahu vstoupit do svého vnitřního lesa. Plody jsou vždy zralé a každý okamžik je ten správný okamžik. Neexistuje nic jako nevhodná doba.

5. Hmota (tělo): Outsider

Malé dítě stojí na tomto obrázku za branou a dívá se za ni. Je tak malé a tak pevně přesvědčené, že se tudy nedá projít, že si ani nevšimlo odemčeného zámku; bránu stačí jen otevřít.

Kdykoli si připadáme "vynecháni", nebo vyloučeni, začínáme se cítit jako malé, bezbranné dítě. Není na tom nic zvláštního, neboť tyto pocity jsou hluboce zakořeněné v našich zkušenostech z dětství. Problém je v tom, že právě proto, že jsou tak hluboce zakořeněné, odehrávají se v našem životě znovu a znovu jako kazeta. Nyní máš příležitost tu kazetu zastavit, přestat se trýznit myšlenkami, že nějak nejsi "dost dobrá" k tomu, aby tě druzí přijali a vzali mezi sebe. Uvědom si kořeny těchto pocitů v minulosti a pusť se staré bolesti. Uvidíš pak zcela jasně, jak můžeš otevřít bránu a vstoupit do toho, čím se tolik toužíš stát.

Připadáš si tedy jako outsider. To je dobře. Je to přechodné období. Musíš být bdělá a nepropadnout zoufalství a bolesti. Kdo Tě utěší, když už tady ani Bůh není? Nepotřebuješ žádnou útěchu. Z toho už lidstvo vyrostlo. Buď žena, buď muž a postav se na vlastní nohy.

Jediný způsob, jak se spojit s existencí, je jít dovnitř, protože tam, ve svém středu jsi s ní ve spojení vždy. Byla jsi fyzicky odpojena od své matky. To odpojení bylo naprosto nezbytné, aby ses mohla stát sama sebou. Ale od univerza odpojená nejsi. Tvoje spojení s univerzem spočívá ve vědomí. Nemůžeš jej vidět, takže je nutné jít s velkým uvědoměním, pozorností a svědectím hluboko dovnitř, tam to spojení najdeš. Buddha je tvým spojením!

9. Oheň (činy): Vyčerpání

Na této kartě vydíme potrét člověka, který vyplýtval veškerou svou životní energii ve snaze o udržení chodu ohromné a směšné mašinérie vlastní důležitosti a produktivity. Byl tak zaměstnán dohlížením na to, aby všechno "drželo pohromadě", a "probíhalo hladce", že úplně zapomněl na skutečný odpočinek. Nepochybně si nemůže dovolit být hravý. A kdyby dal přednost výletu na pláž před povinnostmi, mohla by se celá konstrukce zhroutit.

Tato karta nám nicméně neříká jen to, abychom nebyli workoholiky. Ukazuje na způsoby, jak si do života zavádíme bezpečné, ale nepřirozené rutiny a tak se vyhýbáme všemu, chaotickému spontánnímu. Život není obchod, který bychom měli řídit, je to zázrak, který se žije. Je na čase roztrhat diář, vypadnout z továrny, vydat se na malý výlet do neznáma. S odpočatou myslí ti půjde všechno snáz.

Ten, kdo se v životě řídí svou svědomitostí, zatvrdne. Ten, kdo se v životě řídí svým vědomím, zůstane měkký. Proč? - protože člověk, který má nějaké představy o tom, jaký by měl život být, přirozeně musí ztvrdnout. Musí si s sebou neustále nosit svůj charakter. Jeho charakter je něco jako brnění: jeho ochrana, jeho bezpečí; do svého chrakteru investoval celý svůj život. Na každou situaci reaguje vždy svým charakterem, nikdy přímo. Když se ho zeptáš na nějakou otázku, je jeho odpověď už předem hotová. To je známkou tvrdého člověka - je nudný, hloupý a mechanický. Možná je to dobrý počítač, ale není člověk. Něco uděláš a on zareaguje svým zažitým způsobem. Jeho reakci lze předvídat, je to robot.

Opravdový člověk reaguje spontánně. Když mu položíš otázku, dostaneš odpověď, a ne reakci. Otevře tvé otázce své srdce, vystaví se tvé otázce, odpoví ti na ni.