5. Oheň (činy): Totálnost

Tyto tři ženy jsou vysoko ve vzduchu, hravé a volné zároveň však i bdělé a závislé jedna na druhé. Při trapézovém cviku si nikdo nemůže dovolit být "tak trochu mimo" ani na zlomek sekundy. Tato karta poukazuje právě na schopnost totální pozornosti v daném okamžiku.Můžeme mít pocit, že je potřeba udělat příliš mnoho věcí najednou, a když uděláme něco tu a něco tam, místo abychom se zaměřili na jeden úkol a dokončili ho, snadno se do toho zamotáme. Nebo nám to přijde "nudné", protože jsme zapomněli, že není důležité, co děláš, ale jak to děláš.

Jedním z největších darů, které můžeš dát sama sobě je nalézt způsob, jak být totální v jakékoliv situaci, která přijde, tak, jak přijde. To, že budeš vždy dělat jen jeden krok životem najednou a každému kroku věnuješ celou pozornost a energii, může přinést úžasný příliv nové vitality a tvořivosti do všeho, co uděláš.

V každém okamžiku máš možnost být totální. Ať děláš cokoli, nechej se tím pohltit natolik, že si mysl vůbec nic nebude myslet, bude jen u toho přítomná. Čím dál tím víc budeš totální.

Zkus poznat, kdy nejsi totální. Jsou to ty momenty, od kterých je třeba se pomalu, pozvolna oprostit. Kdykoli jsi ve své hlavě a zabýváš se přemýšlením, dumáním, kalkulováním, chytračením, vypočítavostí - nejsi totální. Postupně z těchto okamžiků vyklouzni. Je to jen starý zvyk. Návyky odumírají těžko. Ale jistě zamřou - když vytrváte, takm zemřou.

XVIII. Minulé životy

Ruce existence jsou na této kartě ve tvaru ženského přirození, vstupu do kosmické matky. Uvnitř se nám odkrývá mnoho obrazů, mnoho tváří z jiných dob. Fantazírovat o populárních minulých životech může být zábavné, může nás to však jen rozptylovat. Skutečným smyslem je uvidět a pochopit karmický obrazec našeho života a jeho kořeny v nekonečném cyklu, jenž nás drží v nevědomém chování.

Dvě duhové ještěrky po stranách představují vědění a nevědění. Jsou to strážci podvědomí, přesvědčují se, že jsme připraveni na vizi, která by nás mohla jinak porazit. Pohled do věčné existence je dar a porozumění funkcí karmy v našem životě se neděje jen na základě našeho rozhodnutí. Tato karta je budíček; události ve tvém životě se ti snaží vyjevit obrazec tak dávný, jako je cesta tvé vlastní duše.

Dítě se může stát vědomým jen tehdy, když v minulém životě dostatečně meditovalo, vytvořilo si dostatek meditativní energie, aby se mohlo utkat s temnotou, kterou přináší smrt. Člověk zkrátka upadne v zapomnění. Z ničeho nic se ocitne v nové děloze a při tom úplně zapomene na staré tělo. Tam se to přeruší. Tato temnota, toto nevědomí způsobuje ono přerušení.

Východ se usilovně snažil tyto bariéry překonat. A těch deset tisíc let práce nebylo marných. Do minulého života nebo do mnoha minulých životů může proniknout každý. Pro to však musíš v meditaci zajít hlouběji, a to ze dvou důvodů: dokud se nedostaneš hlouběji, nenajdeš dveře do jiného života; a za druhé, musíš být v hlubší meditaci, protože když najdeš dveře do jiného života, zaplaví tvou mysl proud událostí.

A je už dost těžké nést jeden život...

VIII. Odvaha

Na obrázku je malá divoká květina, která se na své cestě za denním světlem setkala s výzvou v podobě skal a kamení. Obklopuje ji jasná aura zlatého světla, vyzařuje z ní její něžný majestát. Bez hanby se vyrovná nejjasnějšímu slunci.

Když se v životě dostaneme do nějaké obtížné situace, máme dvě možnosti: můžeme se naštvat a hledat něco nebo někoho koho by chom za své obtíže obvinili, nebo se můžeme výzvě postavit tváří v tvář a povyrůst. Květina z této karty nám ukazuje cestu: její nadšení životem ji vede ze tmy ke světlu. Bojovat s životními výzvami, snažit se jim vyhnout nebo je popírat nemá smysl. Jsou tady, a má-li se ze semínka stát kětina, musíme jimi projít. Měj dost odvahy k tomu, abys rostl do květu, jimž ve skutečnosti jsi.

Smínko nemůže vědět, co se bude dít, semínko nikdy nepoznalo květinu. A nemůža ani věřiz, že může vyrůst v krásnou květinu.

cesta je dlouhá, a je vždy bezpečnější se na ni nevydávat, protože nevíme kudy vede a nic není jisté. Nic nemůže být jisté. Na cestě čeká ticíc a jedna nástrah a rizika - a semínko je v bezpečí, schované uvnitř tvrdé slupky. Semínko to ale zkouší, snaží se; odhazuje tvrdou skořápku, která je jeho bezpečím, a začíná se pohybovat. V tom okamžiku též začíná boj: zápas s hlínou, kamením, skalami. Semínko bylo tvrdé, výhonek bude velmi, velmi jemný, a nebezpečí mnoho.

Semínku žádneé nebezpečí nehrozilo, mohlo přečkat tisíciletí, na výhonek však nebezpečí číhá mnoho. Ale výhonek raší do neznáma, ke slunci, zdroji světla, neví kam, ani proč. Semínko ponese těžký kříž, teď je však opojeno snem a jde kupředu.

Snad je i cesta pro člověka. Je obtížná a mnoho odvahy je třeba.

XV. Podmiňování

Tato karta připomíná starý zenový příběh o lvu, který vyrostl mezi ovcemi a dokud ho jeden starý lev nepopadl a nepřitáhl k rybníku, kde mu ukázal na hladině jeho vlastní obraz, myslel si, že on sám je také ovcí. Mnoho z nás je jako lev z tohoto příběhu - představa, kterou o sobě máme, nepochází z naší bezprostřední zkušenosti, ale z názoru druhých. "Osobnost" vnucená z vnějšku nahrazuje individualitu, která mohla vyrůst zevnitř. Stáváme se jen další ovcí ze stáda, která se nedokáže svobodně pohybovat, ani si uvědomit svou pravdivou identitu.

Je na čase, aby ses na hladině rybníka podíval na svůj obraz, a osvobodil od všech domněnek, jimiž druzí podnítili tvé myšlení. Tancuj, běhej, poskakuj, křič co tě napadne: cokoli, co probudí spícího lva uvnitř.

Dokud se nerozloučíš se svou osobností, nenajdeš svou individualitu. Individualita je dána existencí, osobnost vnucena společností. Osobnost je sociální pohodlnost. Společnost nemůže tolerovat individualitu, protože individualita za ní nepůjde jako ovce. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám.

Ovce jsou vždy ve stádě, doufají, že to bude ve stádě pohodlnější. Stádo jim dává pocit ochrany, bezpečí. Když někdo zaútočí, ve stádě se spíš zachráníš. Ale sám? Jenom lvi chodí sami.

Každý z vás se narodil jako lev. Společnost vás však neustále podmiňuje, programuje vaši mysl jako mysl ovce. Společnost vám dává osobnost: velmi pohodlnou, hodnou a velmi poslušnou osobnost. Společnost chce otroky, ne lidi, kteří jsou absolutně oddaní svobodě. Společnost chce otroky, protože všechny její pochybné zájmy vyžadují poslušnost.