7. Oheň (činy): Stres

Kolik znáš lidí, kteří byli zcela přetíženi příliš mnoha projekty, příliš mnoha "koulemi ve vzduchu", náhle omemocněli chřipkou, nebo někde upadli a skončli o berlích? Je to tak trochu "špatně načasované" - malá opice se špendlíkem v ruce chystá celé té "jednočlenné kapele" podtrhnout pódium pod nohama.

Stres, jaký představuje tato karta, potká čas od času každého z nás, avšak perfekcionisté jsou v tomto ohledu zvlášť zranitelní. Vytváříme si ho sami v doměmí, že se bez nás nic neobejde, ozvláště, když sami nejlíp víme, jak na to! Co si o sobě myslíš? Myslíš, že slunce ráno nevyjde, když mu ty osobně nenařídíš budíka? Jdi na procházku, kup si květiny, udělej si k večeři špagety - cokoli "nedůležitého". Hlavně se dostaň z dosahu té opice!

Všechny osobní cíle jsou neurotické. Dokonalý člověk pozná, pocítí: "Nejsem oddělený od celku a nevím, proč bych se měl pídit po svém osudu. Děje se spousta věcí, svět je v pohybu - řekněme že je to Bůh... kdo vším hýbe. Věci se dějí samy od sebe. Není třeba bojovat, vyvíjet úsilí; nemám zapotřebí o něco bojovat. Můžu se uvolnit a prostě být."

Dokonalý člověk není člověk činu. Nahodilý člověk je člověk činu. Nahodilý člověk samozřejmě jakoby neustále seděl na vulkánu, ve strachu, úzkosti, stresu a jiných mukách. Každou chvíli to může vybuchnout, protože žije v nejistém světě a přitom věří, že má všechno pod kontrolou. To vytváří v jeho bytosti napětí, protože někde hluboko uvnitř ví, že jisté není nic.

Eso ohně (činy): Zdroj

Když mluvíme o "spojení se zemí", nebo "s vlastním středem", je vždycky řeč o tomto Zroji. Když začínáme nějaký tvořivý projekt, jsme naladěni na tento Zdroj.

Tato karta nám připomíná, že máme přístup k obrovskému rezervoáru energie. A že se na něj nenapojíme přemýšlením nebo plánováním, ale tím, že se spojíme se zemí a se svým středem a ztišíme se natolik, abychom byli v kontaktu se Zdrojem. Je přítomen v každém z nás, jako jako osobní individuální slunce, které nám dává život a energii. Je to čistá pulzující energie, dostupná a připravená dát nám cokoli, co potřebujeme k dosažení svých přání, která nás uvítá zase zpátky doma když si potřebujeme odpočinout. Takže ať už právě teď začínáš něco nového a potřebuješ inspiraci, nebo jsi zrovna něco dokončila a potřebuješ si vydechnout, jdi ke Zdroji. Jsi vždy očekávána a nemusíš udělat ani krok z domu, abys ho našla.

Zen po tobě chce, abys vyšla z hlavy směrem k základnímu zdroji... Neznamená to, že by si zen nebyl vědom možností využití energie v hlavě, ale když budeš všechnu energii využívat v hlavě, nikdy si neuvědomíš svou věčnost... Nikdy nezažiješ, jaké je to být zajedno s celkem. Když energie zůstává ve středu, pulzuje, když se nikam nepohybuje, ani do hlavy, ani do srdce, je v samotném zdroji, odkud ji čerpá jak srdce, tak i hlava - pulzuje v samotném zdroji - to je skutečný význam zazenu.

Zazen znamená sedět ve zdroji samotném a nikam se nehýbat, až se vynoří obrovská síla, transformace energie ve světlo a lásku, ve větší život, v soucit, v tvořivost. Může na sebe vzít mnoho podob. Ale nejdřív se musíš naučit, jak být u zdroje. Pak zdroj rozhodne, v čem spočívá tvůj potenciál. U zdroje se můžeš uvolnit, a on ti ukáže svůj vlastní potenciál.

3. Oheň (činy): Prožívání

"Zážitek" je něco, co si můžeme zapsat do deníku, zachytit na film a vložit do alba. "Prožívání" je pocit údivu, rozechvění z kontaktu, něžný dotek našeho spojení se vším, co nás obklopuje.

Žena na této kartě se stromu nejen dotýká, oni spolu rozmlouvají, stali se téměř jedním. Je to starý strom, žažil mnohé zlé časy. Její dotek je jemný, uctivý, bílá podšívka na její peleríně odráží čistotu jejího srdce. Je pokorná a prostá - to je také ta pravá cesta, jak se přiblížit přírodě. Příroda netluče na buben, když rozkvetou všechny květiny, ani se nerozezní smutné tóny, když na podzim padá listí ze stromů. Ale když se k ní přiblížíme tím správným způsobem, může nám prozradit mnohá tajemství. Jestliže jsi v poslední době ještě nezaslechl šepot přírody, přišel ten správný čas dát jí k tomu příležitost.

Rozhlédni se kolem, podívej se do očí dítěti nebo svému milému, své matce, svému příteli nebo zkus jenom pocítit strom. Objal jsi někdy strom? Obejmi strom a jednou poznáš, že jsi to nebyl jen ty, kdo objal strom, ale že strom odpovídá a objímá tě také.

Potom snad poprvé pochopíš, že strom není jenom nějaká forma, přírodní druh, o jakém mluví botanici, je to Bůh ve své nepoznané podobě - tak zelený a plný květů, je ti tak blízko, vábí tě, znovu a znovu tě přivolává.

6. Hmota (tělo): Kompromis

Na dvorech starého Japonska bývali služebníci často vybíráni z vrstvy méně významných zločinců, kteří byli vykastrovaní. Protože byli důvěrně obeznámení s životem dvora, často se ocitali ve středu politických a společenských intrik a za oponou těchto scén měli velkou moc.

Dvě postavy na této kartě nám připomínají, do jak odporných spikleneckých situací se můžeme dostat, když budeme ustupovat ze své vlastní pravdy. Jedna věc je vyjít někomu vstříc, pochopit jeho pohled a zasadit se o harmonizaci protichůdných sil. Druhá věc je "vzdát se" a zradit naši vlastní pravdu. Když se na to podíváme zblízka, většinou zjistíme, že se tím pokoušíme něco získat - ať už je to moc nebo souhlas druhých. Jestli tě něco takového láká, buď opatrná: odměna za podobné kompromisy vždy nechává hořkost v ústech.

Nesnaž se být vychytralá, jinak zůstaneš pořád stejná, nezměníš se. Polovičatost na cestě lásky a meditace v tobě vytvoří spoustu zmatků. Nijak ti to nepomůže.

Jenže požádat o pomoc se protiví egu, tudíž se se snažíš najít kompromis. Takový kompromis bude ještě víc nebezpečný, ještě víc tě zmate, bude ze zmatku stvořený a ještě víc zmatků způsobí. Snaž se pochopit, proč tolik toužíš po kompromisu. Dříve nebo později poznáš, že ti kompromis nepmůže. Kompromis může být způsob, jak nejít ani jednou cestou nebo jen potlačit svůj zmatek. Zmatek se však stejně nakonec prosadí. Nikdy nic nepotlačuj, měj ve své sitaci jasno. Když jsi zmatená, uvědom si, že jsi zmatená. Bude to první věc, která ti bude jasná: že jsi zmatená. Vstoupila jsi na cestu.