4. Voda (emoce): Do nitra

Žena vyobrazená na této kartě má na tváři náznak úsměvu. Ve skutečnosti jen pozoruje šprýmy, které vytváří její mysl - nesoudí, nezkouší je zastavit, neztotožňuje se s nimi, jenom je pozoruje jako by tom byl provoz na silnici, nebo vlnky na hladině rybníka. A kousky tvé mysli jsou trochu zábavné, jak skáčou nahoru a dolů, otáčejí se sem a tam a snaží se přilákat tvou pozornost a svést tě ke hře.

Vypěstovat si schopnost udržet odstup od své mysli je jedním z největších požehnání. Ve skutečnosti v tom také spočívá celá meditace - ne odříkávání manter nebo opakování afirmací, ale jen pozorování, jako kdyby mysl patřila někomu jinému. Jsi teď připravena zaujmout odstup a pozorovat představení, aniž by ses do něj zaplétala. Oddej se jednoduše té svobodě jit DO NITRA kdykoli můžeš a tvá meditační schopnost v tobě bude růst a prohlubovat se.

Obrátit se do nitra není žádný obrat. Jít dovnitř neznamená vůbec žádný pohyb. Do nitra jednoduše znamená, že jsi se tak dlouho honila za svými touhami, znovu a znovu - a pokaždé jsi znovu jen došla ke zklamání. Do nitra znamená, že každá touha přináší utrpení, že touha nepřináší naplnění. Že nikdy ničeho nedosáhneš, protože uspokojení je nemožné. Uvidíš tuto pravdu - že hnána touhou nikam nedojdeš - a zastavíš se. Ne, že vyvineš úsilí, aby ses zastavila. Když vyvineš úsilí, už to znovu běží, jemnějším způsobem. Stále po něčem toužíš - teď možná po tom, abys po ničem netoužila.

Jestliže vyvineš jakékoliv úsilí dostat se dovnitř, míříš stále ven. Jakákoliv snaha tě může vést jedině ven. Každá cesta je vnější cestou, není vnitřních cest. Jak můžeš cestovat dovnitř? Už jsi tam, nemá smysl nikam jít. Až nikam nepůjdeš, cestování zmizí; když tvá mysl není zakalena touhou, jsi tam. Tomu se říká obrácení do nitra. Ale žádné obrácení to vůbec není, jednoduše se nejde ven.

XX. Procitnutí

Motýl na této kartě je představitelem vnějšího, toho, co je neustále v pohybu, toho co není skutečné, nýbrž je jen stvořenou iluzí. Za motýlem se rýsuje tvář vědomí, jejíž pohled směřuje dovnitř, k tomu, co je věčné. Mezi očima je otevřené místo, ve kterém se objevuje lotos duchovního vývoje a vycházející slunce vědomí. S východem tohoto vnitřního slunce se rodí meditace.

Tato karta nám připomíná, abychom to, co je skutečné nehledali venku, ale uvnitř. Když se zaměříme na okolní svět, zamotáme se až příliš často do svého posuzování - tohle je dobré a tamto je špatné, tohle chci a tamto nechci. Tyto soudy nás drží v síti našich iluzí, ospalosti, našich starých návyků a modelů jednání. Zahoď svou mysl plnou názorů a podívej se dovnitř. Tam můžeš spočinout ve své vlastní hluboké pravdě, kde rozdíl mezi sny a realitou už dávno znáš.

To je jediný rozdíl mezi snem a skutečností: skutečnost vám na rozdíl od snu umožňuje pochybovat.

Pro mě znamená schopnost pochybovat to největší požehnání, jakého se lidstvu dostalo. Náboženství bylo vždy nepřátelské, protože se snažilo vykořenit sebemenší pochybnost - a to z jednoho prostého důvodu: chtělo, aby lidé věřili určitým iluzím, které jim kázalo...

Proč asi lidé, jako byl Gautama Buddha tak trvali na tom, že celá existence - vyjma tvého vnitřního svědka, tvého vědomí - je pomíjivost utkaná ze stejných vláken jako naše sny? Neříkají nám, že stromy neexistují. Netvrdí, že tu nejsou ani ty sloupy. Nenechte se zmýlit slovem "iluze"... Bylo přeloženo jako inluze, ale iluze není to pravé slovo. Iluze neexistuje. Skutečnost existuje. Májá je neco mezi - téměř existuje. Pokud jde o naše každodenní činnosti, může být považována za realitu. Pouze v tom nejvyšším smyslu, z vrcholku tvého osvícení, se stává neskutečným, iluzorním.

Eso hmoty (těla): Dospělost

Postava na kartě ja sama, tichá, a přesto bdělá. Její vnitřní bytost ja naplňována květy, jež nesou jarní svěžest a regeneraci, ať už se nacházejí kdekoli. Vnitřní rozkvět a celistvost, jež cítí, jí umožňují pohyb bez hranic. Může se vydat kterýmkoli směrem - není pro ní rozdílu mezi vnitřkem a vnějškem, a její vyspělost a radost nemůže být ničím vnějším oslabena. Vstoupila do období spojení s vlastním středem a expanze, bílá záře kolem postavy, je její ochranou a světlem. Všechny její životní zkušenosti ji přivedly k tomuto období dokonalosti.

Když jsi vytáhla tuto kartu, věz, že v tobě tento okamžik přináší dar - za dobře vykonanou tvrdou práci. Tvé základy jsou teď pevné a všechen úspěch a štěstí jsou výsledkem toho, co už jsi prožila uvnitř.

Rozdíl nezi stonkem s květem je stejný, jako mezi tebou, když nevíš, že jsi Buddha, a okamžikem, kdy poznáš, že jsi Buddha. Ve skutečnosti ani ničím jiným být nemůžeš. Buddha je plně rozkvetlý, plně otevřený. Jeho lotosy, okvětní lístky dosáhly dokončení...

Být plný jara je samozřejmě mnohem krásnější, než když na lotosové listy dopadá podzimní rosa. To je zase jedna z nejkrásnějších věcí na pohled: když na lotosové listy padá podzimní rosa a září na ranním slunci jako opravdové perly. Samozřejmě je to však chvilkový zážitek. Slunce vychází a podzimní rosa se začíná vypařovat... Tuto dočasnou krásu jistě nelze srovnávat s věčným jarem uvniř tvé bytosti. Když se ohlédneš zpět, jak daleko jen můžeš, vždy tam bylo. Podíváš se dopředu jak daleko jen dohlédneš a budeš překvapena: je to samo tvé bytí. Ať jsi kdekoli, vždy tam bude a květy na tebe nikdy nepřestanou padat. To je duchovní jaro.

Páže duhy: Dobrodružství

Když žijeme skutečně v duchu dobrodružství, pohybujeme se stejně jako dítě na této kartě. Plni důvěry jdeme krok za krokem z temnoty lesa do duhového světla, s údivem přitahováni do neznáma. Dobrodružství opravdu nijak nesouvisí s plány, mapami, programy a organizacemi.

Páže duhy reprezentuje kvalitu, se kterou se můžeme setkat kdekoli - doma nebo v kanceláři, v divočině nebo ve městě, v tvůrčím projektu nebo v našich vztazích s druhými lidmi. Kdykoli se pustíme do nového a neznámého s dětskou důvěrou, nevinní, otevření a zranitelní, mohou se i ty nejmenší věci v životě stát největším dobrodružstvím.

Zen říká, že pravda nemá nic společného s autoritou. Pravda nemá nic společného s tradicí. Pravda nemá nic společného s minulostí - pravda je radikální, osobní realizace. Musíte k ní dojít. Poznání je jisté; cesta k osobnímu poznání je však velmi, velmi nebezpečná. Nikdo nemůže nic zaručit. Když se mě zeptáte, jestli mohu něco zaručit, řeknu, že vám nemohu zaručit nic. Mohu vám jen zaručit, že to bude nebezpečné, to vím jistě. Mohu vám zaručit dlouhé dobrodružství s mnoha možnostmi zabloudit a nikdy nedosáhnout cíle.

Jedna věc je však jistá; hledání samo vám pomůže v růstu. Zaručit vám mohu jenom růst. Setkáte se s nebezpečím, budete muset mnohé obětovat; každý den půjdete do neznáma, kam ještě nikdo nikdy nevkročil, bez mapy či průvodce, kterého byste mohli následovat. Ano, na té cestě jsou miliony nástrah můžete sejít z cesty a zabloudit, ale je to jediný způsob, jak růst. Jediná cesta k růstu je nejistota. Jediná cesta k růstu je postavit se tváří v tvář nebezpečí. Jediná cesta k růstu je přijmout výzvu neznáma