4. Voda (emoce): Do nitra

Žena vyobrazená na této kartě má na tváři náznak úsměvu. Ve skutečnosti jen pozoruje šprýmy, které vytváří její mysl - nesoudí, nezkouší je zastavit, neztotožňuje se s nimi, jenom je pozoruje jako by tom byl provoz na silnici, nebo vlnky na hladině rybníka. A kousky tvé mysli jsou trochu zábavné, jak skáčou nahoru a dolů, otáčejí se sem a tam a snaží se přilákat tvou pozornost a svést tě ke hře.

Vypěstovat si schopnost udržet odstup od své mysli je jedním z největších požehnání. Ve skutečnosti v tom také spočívá celá meditace - ne odříkávání manter nebo opakování afirmací, ale jen pozorování, jako kdyby mysl patřila někomu jinému. Jsi teď připravena zaujmout odstup a pozorovat představení, aniž by ses do něj zaplétala. Oddej se jednoduše té svobodě jit DO NITRA kdykoli můžeš a tvá meditační schopnost v tobě bude růst a prohlubovat se.

Obrátit se do nitra není žádný obrat. Jít dovnitř neznamená vůbec žádný pohyb. Do nitra jednoduše znamená, že jsi se tak dlouho honila za svými touhami, znovu a znovu - a pokaždé jsi znovu jen došla ke zklamání. Do nitra znamená, že každá touha přináší utrpení, že touha nepřináší naplnění. Že nikdy ničeho nedosáhneš, protože uspokojení je nemožné. Uvidíš tuto pravdu - že hnána touhou nikam nedojdeš - a zastavíš se. Ne, že vyvineš úsilí, aby ses zastavila. Když vyvineš úsilí, už to znovu běží, jemnějším způsobem. Stále po něčem toužíš - teď možná po tom, abys po ničem netoužila.

Jestliže vyvineš jakékoliv úsilí dostat se dovnitř, míříš stále ven. Jakákoliv snaha tě může vést jedině ven. Každá cesta je vnější cestou, není vnitřních cest. Jak můžeš cestovat dovnitř? Už jsi tam, nemá smysl nikam jít. Až nikam nepůjdeš, cestování zmizí; když tvá mysl není zakalena touhou, jsi tam. Tomu se říká obrácení do nitra. Ale žádné obrácení to vůbec není, jednoduše se nejde ven.

Královna ohně: Sdílení

Královna ohně je tak bohatá, tak urozená, že si může dovolit dávat. Ani ji nenapadne vést nějaké záznamy nebo si něco odložit stranou na jindy. Bezmezně rozdává své poklady, každý každičký je vítán, aby si užil štědrosti, úrody a světla, jež ji obklopuje.

Vzhledem k tomu, že sis vytáhl tuto kartu, jsi možná i ty v situaci, která ti nabízí příležitost sdílet tvou lásku, tvou radost a tvůj smích. Uvidíš, že sdílením se budeš cítit ještě plnější. Není třeba nikam chodit, ani vyvíjet nějaké zvláštní úsilí. Zjistíš, že si můžeš užít svou smyslovost bez chtivosti a lpění, a narození dítěte ti může dát stejný pocit uspokojené tvořivosti jako realizace nového projektu. Zdá se, že se právě teď vše kolem tebe spojuje dohromady. Raduj se z toho, zapusť své kořeny a nechej hojnost přetékat v sobě i kolem sebe.

S tím, jak se budeš přibližovat ke čtvrtému energetickému centru, jímž je srdce, se celý tvůj život stane sdílením lásky. Čvrté centrum vytvořilo hojnost lásky. Když v meditaci dosáhneš čtvrtého centra, zaplaví tě láska a soucit a ty se o ně chceš podělit. To se děje ve čtvrtém centru - srdci. Proto si většina lidí myslí, že láska pramění v srdci. Oni to ale jenom někde slyšeli, neznají jí, protože svého srdce nikdy nedosáhli.

Ten, kdo medituje, se však nakonec dostane i ke svému srdci. A v okamžiku, kdy dosáhne centra svého bytí - třetího centra - v něm láska, soucit, radost, blaženost a požehnání explodují tak něčekaně, že otřesou jeho srdcem a otevřou jej. Srdce je uprostřed vašich sedmi energetických center - tři centra jsou nad ním, tři pod ním. Ty jsi teď přesně uprostřed.

2. Mraky (mysl): Schizofrenie

Postava na této kartě přináší nový nečekaný význam starého přirovnání "cítit se jako mezi dvěma mýnskými kameny". My se však ocitáme přesně v téže situaci, když se zasekneme ve své nerozhodné a dualistické mysli. Mám se pustit rukama a padat hlavou dolů, nebo uvolnit nohy a padat po nohách? Mám jít sem nebo tam? Mám říct ano nebo ne? Ať už se rozhodneme jakkoli, vždy začneme přemýšlet jestli jsme se neměli rozhodnout jinak.

Jediným východiskem z tohoto dilematu je, bohužel, pustit se na obou koncích najednou. Z této situace se se nedostaneš tím, že ji vyřešíš psaním seznamů pro a proti nebo přivoláním své mysli na pomoc. Raději následuj své srdce, jestli ho najdeš. A když ho nemůžeš najít, prostě skoč - tvé srdce začne tlouci tak rycle, že nebude pochyb, kde ho máš.

Člověk je rozdělený. Schozofrenie je normální stav člověka - alespoň nyní. V primitivní společnosti tomu možná bylo jinak, ale stovky let výchovy, civilizace, kultury a náboženství udělaly z člověka dav - rozpolcený, rozdělený, neslučitelný... Ale protože tato rozpolcenost je proti jeho přirozenosti, jednota stále přežívá ukryta kdesi hluboko. Protože lidská duše je jenom jedna, může celá výchova narušit jen okraj člověka. Střed zůstává nedotčen - tak člověk pokračuje v životě. Jenomže jeho život se stal peklem.

Veškerým úsilím zenu je zvavit člověka této schizofrenie, zbavit ho rozdvojené osobnosti, rozpolcené mysli, stát se nerozděleným, sjednoceným, soustředěným, vykrystalizovaným. Tak, jak teď jsi, nemůžeš říct, že jsi. Nemáš žádné bytí. Jsi jako tržiště - spousta hlasů. Když chceš říct "ano", je u toho hned "ne". Nemůžeš ani plně zašeptat "ano"... Takto není možné být šťastný; zoufalství je přirozený následek rozdvojené osobnosti.

6. Voda (emoce): Sen

Jednoho kouzelného večera potkáš druhou polovinu své duše, toho dokonalého člověka, který uspokojí všechny tvé potřeby a splní všechna tvá přání. Správně? Špatně! Tahle fantazie, kterou básníci a skladatelé omílají pořád dokola, má své kořeny v naší vzpomínce na dělohu, kde jsme byli v bezpečí a "zajedno" s naší matkou; není divu, že se celý život toužíme po tom tam vrátit. Ale, tak trochu hrubě řečeno, je to dětinský sen. A je udivující, jak tvrdošíjně na něm lpíme, tváří v tvář realitě.

Nikdo, ať už tvůj nynější partner nebo ten vysněný z budoucnosti, nemá povinnost přinést ti tvé štěstí na podnose - ani nemůže, i kdyby chtěl. Skutečná láska nepramení ze snahy vyřešit naše potřeby závislostí na druhém člověku, ale z našeho vlastního vnitřního bohatství a vyspělosti. Potom máme tolik lásky na rozdávání, že k sobě přirozeně přitahujeme milence.

Bylo to už řečeno mnohokrát, ve všech dobách. Všichni nábožní lidé to říkali: "Sami přicházíme na tento svět, sami odcházíme." Veškerá společnost je iluze. Samotná myšlenka naší společnosti vychází z toho, že jsme sami a samota nás bolí. Chceme svou samotu utopit ve vztazích... Proto tolik vyžadujeme lásku. Jen se na to zkuste podívat. Normálně si myslíte, že jste se zamilovali do nějakého člověka, protože je krásný. To není pravda.

Opak je pravdou: zamilovali jste se, protože nemůžete být sami. Bylo to nevyhnutelné. Chtěla jsi nějak utéci sama před sebou. A jsou tu lidé, kteří se nezamilují do člověka, zamilují se do peněz. Jdou za penězi, jdou za mocí, stávají se z nich politici. Tím se také vyhýbají své samotě. Když se podíváš na člověka, když se podíváš na sebe, budeš překvapena - všechny tvé aktivity mají jediného společného jmenovatele. Bojíš se své samoty. Všechno ostatní jsou jen výmluvy. Skutečná příčina je, že se cítíš velmi osamělá.