3. Mraky (mysl): Izolace

V naší společnosti bylo obzvlášť mužům vtloukáno do hlavy, aby neplakali, aby se tvářili hrdinsky, když je něco raní, a nedávali najevo svou bolest. Do této pasti se však mohou chtit i ženy a každý z nás může mít tu a tam pocit, že jediný způsob, jak přežít je uzavřít se vůči všem pocitům a emocím, abychom nebyli znovu zraněni. Když je naše bolest obzvlášť hluboká můžeme se ji dokonce pokoušet ukrýt i před sebou samými. Stáváme se přimrzlí a rigidní, protože hluboko uvnitř víme, že k tomu, aby se bolest znovu uvolnila a začala námi proudit, stačí jedna malá trhlinka v ledu.

Duhově zbarvené slzy na plačící tváři člověka na této kartě jsou klíčem k průlomu z této izolace. Jedině slzy mají sílu rozpustit led. Plakat je v pořádku a vy nemáte nejmenší důvod, abyste se za své slzy styděli. Pláč nám pomáhá pustit se vaší bolesti, umožňuje nám být citliví k sobě a podporuje uzdravování.

Jsme zoufalí, protože jsme příliš ve své osobnosti. Co to znamená, když řeknu, že jsme příliš ve své osobnosti? A co se přesně děje, když jsme příliš ve své osobnosti? Můžete být buď v existenci anebo v osobnosti - obojí najednou není možné. Být v osobnosti znamená být stranou, být oddělený. Být v osobnosti znamená být ostrovem. Být v osobnosti znamená nakreslit kolem sebe hraniční čáru. Být v osobnosti znamená dělat rozdíly mezi "tohle jsem" a "tohle nejsem".

Osobnost je právě tato definice, hranice mezi "já" a "ne-já" - osobnost izoluje. A zmrazuje tě - už neplyneš. Když plyneš, osobnost nemůže existovat. Proto se z lidí téměř staly kostky ledu. Nemají žádné teplo, žádnou lásku - láska je teplo a oni se lásky bojí. Když se jich dotkne teplo, začnou se rozpouštět a hranice zmizí. V lásce hranice mizí; zmizí i v radosti, protože ani radost není chladná.

XI. Průlom

Převaha červené na této kartě jasně naznačuje, že jde o energii, sílu a moc. Ze solárníh plexu - centra moci - postavy na obrázku, vychází proud průzračného světla a její postoj vypovídá o bujnosti a rozhodnosti. Každý z nás se někdy dostane do takové situace, kdy už má všeho dost. V tu chvíli máme pocit, že něco musíme udělat, cokoliv, i když se později může ukázat že jsme udělali chybu - abychom odhodili vše, co nás tíží, svazuje a omezuje. Když nic neuděláme, hrozí, že to vše zadusí a zmrzačí samotnou naši životní energii.

Jestliže máš pocit, že máš všeho dost, dovol si riskovat a rozbít ty staré konstrukce a omezení, co bránily tvé životní energii, aby volně proudila. Až to uděláš, budeš překvapen, kolik síly a vitality může tento průlom přinést tvému životu.

Jedinou úlohou mistra je proměnit kolapsy do průlomů. Psychoterapeut tě jednoduše zazáplatuje. To je jeho úloha. Není zde, aby tě změnil. Ty ale potřebuješ meta psychologii, psychologii buddhů.

Tím největším životním dobrodružstvím je vědomý průchod kolapsem. Je to extrémě riskantní, protože nemáš nejmenší záruku, že se kolaps stane i průlomem. Stane se to, ale tyhle věci nejsou nikdy jisté. Tvůj chaos je odvěký - mnoho, mnoho životů jsi žil v chaosu. Je hustý, beznadějný a neproniknutelný. Je to téměř jako universum samo. Když do něj vstoupíš se svými omezenými možnostmi, je to samozřejmě nebezpečné. Ten, kdo se však neutkal s tímto nebezpečím, se nikdy nestane celistvým, nikdy se nestane nerozdělitelnou bytostí.

Zen, nebo meditace, je metoda, která ti chaosem, temnou nocí duše, pomůže projít vyrovnaně, ukázněně a s bdělostí.

Úsvit není daleko, ale než začně svítat, musíš přečkat temnou noc. Čím blíž bude svítání, tím temnější bude noc.

10. Oheň (činy): Potlačení

Postava na této kartě je doslova celá zauzlovaná. Její světlo uvnitř ještě září, ale snahou vyjít vstříc všem požadavkům a očekáváním druhých svou vitalitu téměř zadusila. Vzdala se vešeré své moci i vize, jen aby byla přijata stejnými silami, které jí uvěznily. Nebezpečí potlačení přirozené energie v sobě je viditelné v trhlinách chystajícího se sopečného výbuchu na okrajích obrazu.

Skutečné poselství této karty je výzva k hledání léčivého ventilu pro tuto potenciální explozi. Je nezbytně důležité nalézt způsob, jak uvolnit jakékoli napětí a stres, které se v tobě nahromadilo. Tluč do polštáře, skákej nahoru a dolu, vyjdi do přírody a křič pod širým nebem - udělej cokoli, co otřese tvou energií a nechá ji volně proudit. Nečekej, až dojde ke katastrofě.

V sanskrtu se to jmenuje alaya vigyan, dům, do jehož sklepa neustále odhazuješ věci, které jsi chtěl udělat, ale kvůli tvému společenskému postavení, kultuře, civilizaci jsi nemohl. Ale ony se tam všechny hromadí a ovlivňují velmi nepřímo tvé jednání, tvůj život. Přímo se s nimi nesetkáš, protože jsi je potlačil do temnoty, ale z té temné strany ovlivňují tvé chování. Jsou nebezpečné. Držet v sobě všechny tyto zábrany je nebezpečné.

Je možné, že právě tyto věci když dojdou svého vyvrcholení, způsobují šílenství. Šílenství není nic jiného, než bod, k němuž všechna tato potlačení dojdou, když už je nelze kontrolovat. Šílenství je však na rozdíl od meditace přijatelné - a meditace je ta jediná cesta k tvému absolutnímu duševnímu zdraví.

6. Voda (emoce): Sen

Jednoho kouzelného večera potkáš druhou polovinu své duše, toho dokonalého člověka, který uspokojí všechny tvé potřeby a splní všechna tvá přání. Správně? Špatně! Tahle fantazie, kterou básníci a skladatelé omílají pořád dokola, má své kořeny v naší vzpomínce na dělohu, kde jsme byli v bezpečí a "zajedno" s naší matkou; není divu, že se celý život toužíme po tom tam vrátit. Ale, tak trochu hrubě řečeno, je to dětinský sen. A je udivující, jak tvrdošíjně na něm lpíme, tváří v tvář realitě.

Nikdo, ať už tvůj nynější partner nebo ten vysněný z budoucnosti, nemá povinnost přinést ti tvé štěstí na podnose - ani nemůže, i kdyby chtěl. Skutečná láska nepramení ze snahy vyřešit naše potřeby závislostí na druhém člověku, ale z našeho vlastního vnitřního bohatství a vyspělosti. Potom máme tolik lásky na rozdávání, že k sobě přirozeně přitahujeme milence.

Bylo to už řečeno mnohokrát, ve všech dobách. Všichni nábožní lidé to říkali: "Sami přicházíme na tento svět, sami odcházíme." Veškerá společnost je iluze. Samotná myšlenka naší společnosti vychází z toho, že jsme sami a samota nás bolí. Chceme svou samotu utopit ve vztazích... Proto tolik vyžadujeme lásku. Jen se na to zkuste podívat. Normálně si myslíte, že jste se zamilovali do nějakého člověka, protože je krásný. To není pravda.

Opak je pravdou: zamilovali jste se, protože nemůžete být sami. Bylo to nevyhnutelné. Chtěla jsi nějak utéci sama před sebou. A jsou tu lidé, kteří se nezamilují do člověka, zamilují se do peněz. Jdou za penězi, jdou za mocí, stávají se z nich politici. Tím se také vyhýbají své samotě. Když se podíváš na člověka, když se podíváš na sebe, budeš překvapena - všechny tvé aktivity mají jediného společného jmenovatele. Bojíš se své samoty. Všechno ostatní jsou jen výmluvy. Skutečná příčina je, že se cítíš velmi osamělá.