4.Duhy (hmota-tělo): Lakomec

Tato žena si kolem sebe vystavěla pevnost, lpí na svém majetku, který považuje za svůj poklad. Ve skutečnosti už nashromáždila tolik ozdob - včetně peří a kožešin z živých zvířat, že z toho zošklivěla.

Tato karta nás vyzývá abychom se podívali, na čem lpíme. Co z našeho majetku je tak cenné, že jsme ho museli obestavět pevností. Nemusí to být zrovna bankovní účet nebo skříňka plná šperků - může to být i něco tak prostého, jako je čas věnovaný přátelům nebo riziko, spojené s vyznáním lásky někomu druhému. Jako uzamčená studna, v níž stojí zkažená voda proto, že nebyla používána, ztratí naše poklady lesk i význam, když se o ně budeme zdráhat podělit. Čehokoliv se právě držíš, pamatuj, že si to nemůžeš vzít s sebou. Uvolni sevření a pocítíš svobodu a rozmach, jež ti může přinést sdílení.

Ve chvíli, kdy se staneš lakomou, se uzavíráš základnímu fenoménu života: rozdávání, sdílení.

Ve chvíli, kdy začneš na věcech lpět, jsi minula cíl. Protože cílem nejsou věci, cílem jsi ty, cílem je tvoje nejniternější bytí - ne krásný dům, ale krásná ty; ne spousta peněz, ale ty bohatá; ne spousta věcí, ale otevřená bytost, otevřená milionu věcí.

Mistr

Zenový Mistr není mistrem druhých, ale mistrem sám sebe. V každém jeho gestu, v každém slově se odráží jeho osvícený stav. Nemá žádné soukromé cíle, nemá potřebu měnit chod věcí. Žáci jej neobklopují proto, že by ho chtěli následovat, ale proto aby nasáli jeho přítomnost a inspirovali se jeho příkladem. V jeho očích nalézají odraz své vlastní pravdy a v jeho tichu se snáze ponoří do ticha své vlaství bytosti. Mistrem jsou žáci vítáni ne proto, že by je chtěl vést, ale proto že jim může mnoho nabídnout. Spolu vytvářejí energetické pole, v němž každý snáz nalézá své vlastní světlo.

Najdeš-li takového mistra, jsi požehnaný. Vytrvej v hledání, i když se ti to zdá nemožné. Naslouchej učitelům a "skoro mistrům" a jdi dál. Charaiveti, charaiveti, říkal Gautama Buddha. Nezastavuj se.

Mistři neučí pravdě; ta se nedá naučit. Předávají něco, co je za svatými knihami, za slovy. Je to přenos. Je to energie provokující energii v tobě. Je to taková synchronicita...

K mistrovi musíte přistupovat s velkou láskou, s velkou důvěrou a s otevřeným srdcem. Ty ještě nevíš, kdo jsi. On však ví, kdo je a kdo jsi ty. Mohli bychom říci, že housenka neví o tom, že by se mohla stát motýlem. Vy jste housenky - bódhisttvové. Všechny housenky jsou bódhisattvové a všichni bódhisttvové jsou housenky. Bódhistattva je ten, kdo se může stát motýlem, buddhou, kdo je buddhou ve své podstatě.

Vztah mistra a žáka je jako vztah mezi motýlem a housenkou, přátelství mezi motýlem a housenkou. Motýl nemůže dokázat, že by se z housenky mohl stát motýl - logicky to nejde. Motýl však může v housence provokovat touhu - to jde.

XIV. Integrace

Obrazem integrace je unio mystica, splynutí protikladů. Je to doba komunikace mezi protikladnými životními zkušenostmi z minula. Spíše, než aby noc stála proti dnu a temnota potlačovala světlo, spolupracují na vytváření sjednoceného celku, neustále se přelévajíce jeden ve druhý a každý ve své nejhlubší podstatě obsahuje zárodek toho druhého.

Orel a labuť jsou bytosti rozletu a vznešenosti. Orel je vtělením síly a samoty. Labuť, která představuje prostor a čistotu, ladně proplouvá mezi emocemi a jejich nitrem, je ve své dokonalosti a kráse nekonečně spokojená a celistvá.

Jsme spojením orla a labutě: muže a ženy, ohně a vody, života a smrti. Karta integrace je symbolem sebestvoření, nového života, mystické jednoty, známých pod pojmem alchymie.

Konflikt je v člověku. Dokud není vyřešen tam, nemůže být vyřešen nikde jinde. Je v tobě politikaření, rozpor mezi dvěma částmi mysli.

Existuje tu něco jako můstek. Když je ten můstek nějakou nehodou či fyziologickým defektem nebo jinakl zlomen, stane se člověk rozpolceným a z jednoho člověka se stanou dva - fenomén schizofrenie neboli rozpolcenosti je na světě. Když se můstek prolomí - a ten můstek je velmi křehký, jsou z tebe dva lidé, chováš se jako dva rozdílní lidé. Ráno jsi plná lásky a krásná, večer zuříš a jsi úplně jiná. Nepamatuješ se na své ráno... jak bys také mohla? Fungovala v tobě jiná mysl, stali se z tebe dva lidé. Jestliže se můstek zpevní natolik, aby zmizely dvě mysli, přichází integrace, krystalizace. To, čemu George Gurdjieff říkal krystalizace bytosti, není nic jiného než proces splývání těchto dvou myslí, setkání mužského a ženského uvnitř, setkání jin a jang, levé a pravé, setkání logického a nelogického, Platona a Aristotela.

VI. Milenci

Láskou nazýváme ve skutečnosti celé spektrum vztahů mezi nebem a zemí. Na té nejpozemštější úrovni je láskou sexuální přitažlivost. Tady se mnoho z nás zasekne, protože naše podmíněnost zatížila naší sexualitu všemi druhy očekávání a potlačování. Ve skutečnosti je největším "problémem" naší sexuální lásky to, že nevydrží moc dlouho. Tepve tehdy, když jsme schopni tento fakt přijmout, ji můžeme skutečně oslavovat takovou, jaká je - uvítat ji, když je tady, a s vděčností se s ní rozloučit, když odejde. S tím, jak budeme dozrávat, můžeme začít ochutnávat lásku, která je za sexualitou a která respektuje jedinečnost toho druhého. Začneme chápat, že nám náš partner často složí jako zrcadlo, odrážející nepoznané aspekty našeho hlubšího já, a tak nám pomáhá stát se celistvými. Taková láska je založena na svobodě - ne na očekávání nebo potřebě. Její křídla nás nesou stále výš, k univerzální lásce, která vnímá vše jako jediný celek.

Všimněte si těchto tří věcí: nejnižší, fyzická láska je sex, nejjemnější láskou je soucit. Sex je níž než láska, soucit je výš než láska, láska je přesně uprostřed. Co je láska, ví jen málokdo. Devadesát devět procent lidí si myslí, že láska je sexualita - není. Sexualita je velmi zvířecí; zajisté v sobě skrývá potenciál v lásku vyrůst, ale není to skutečná láska, pouze potenciální. Když se staneš vědomým a bdělým, meditativním, může být sex proměněn v lásku. Dosáhne-li tvoje meditativnost totálnosti, absolutna, může být láska proměněna v soucit. Sex je semenem, láska květinou, soucit vůní. Buddha definoval soucit jako "láska plus meditace". Když tvá láska není jen touhou po druhém, když tvá láska není jen potřebou, když tvá láska je sdílná, když tvá láska není žebrácká, královská, když tvá láska nic nežádá a chce jen dávat - dávat pro pouhou radost z dávání - přidej k ní meditaci a uvolní se čistá vůně. To je soucit. A soucit je ten nejvyšší jev.