4.Duhy (hmota-tělo): Lakomec

Tato žena si kolem sebe vystavěla pevnost, lpí na svém majetku, který považuje za svůj poklad. Ve skutečnosti už nashromáždila tolik ozdob - včetně peří a kožešin z živých zvířat, že z toho zošklivěla.

Tato karta nás vyzývá abychom se podívali, na čem lpíme. Co z našeho majetku je tak cenné, že jsme ho museli obestavět pevností. Nemusí to být zrovna bankovní účet nebo skříňka plná šperků - může to být i něco tak prostého, jako je čas věnovaný přátelům nebo riziko, spojené s vyznáním lásky někomu druhému. Jako uzamčená studna, v níž stojí zkažená voda proto, že nebyla používána, ztratí naše poklady lesk i význam, když se o ně budeme zdráhat podělit. Čehokoliv se právě držíš, pamatuj, že si to nemůžeš vzít s sebou. Uvolni sevření a pocítíš svobodu a rozmach, jež ti může přinést sdílení.

Ve chvíli, kdy se staneš lakomou, se uzavíráš základnímu fenoménu života: rozdávání, sdílení.

Ve chvíli, kdy začneš na věcech lpět, jsi minula cíl. Protože cílem nejsou věci, cílem jsi ty, cílem je tvoje nejniternější bytí - ne krásný dům, ale krásná ty; ne spousta peněz, ale ty bohatá; ne spousta věcí, ale otevřená bytost, otevřená milionu věcí.

Královna vody: Přijímání

Přijímání reprezentuje ženskou, přijímající kvalitu vody a emocí. Její ruce jsou vztaženy vzhůru k přijímání, ona sama je zcela ponořena ve vodě. Nemá žádnou hlavu, žádná činnost ani agresivní mysl nekazí její absolutní otevřenost. Tak jak je naplňována, se současně i vyprazdňuje, přetéká a opět přijímá. Lotos vykvétá z dokonalé harmonie s vesmírem, která se stává zjevnou v okamžiku, kdy s ní souzníme.

Královna vody značí čas neohraničenosti a vděčnosti za cokoli, co život přináší, bez jakýchkoli očekávání a požadavků. Žádné povinnosti ani myšlenky na odměnu či odplatu nejsou důležité. Citlivost, intuice a soucit jsou kvality, které nyní vyzařují a rozpouští všechny překážky které nás drží oddělené od ostatních i od celku.

Naslouchání je jedno z hlavních tajemství vstupu do chrámu božího. Naslouchání znamená pasivitu. Když opravdu nasloucháš, musíš na sebe úplně zapomenout - pokud chceš opravdu naslouchat. Když někomu pozorně nasloucháš, zapomínáš na sebe sama. Pokud máš stále na zřeteli sebe, nikdy nemůžeš skutečně naslouchat. Stále si uvědomuješ sebe sama - a pouze předstíráš naslouchání, ve skutečnosti neslyšíš nic.

Můžeš kývat hlavou, můžeš říkat ano či ne - ale ve skutečnosti neposloucháš. Když nasloucháme, měníme se - stáváme se pasivními, přijímajícími - podobně jako v děloze, přijímáme ženský element. Přijetím ženského elementu můžeš dosáhnout něčeho jiného - nemůžeš přijít k Bohu jako agresivní nájezdník, dobyvatel. Boha můžeš dosáhnout... nebo lépe řečeno, Bůh k tobě může přijít pouze když jsi přijímající, žensky přijímající. Když převažuje jin, dveře jsou otevřené. A ty čekáš. Naslouchání je umění stát se pasivní.

VII. Uvědomění

Závoj iluzí, májá, která ti bránila ve vnímání skutečnosti takové, jaká je, začíná hořet. Není to vřelý oheň vášně, ale chladný plamen uvědomění. Za hořícím závojem se objevuje velmi jemná a dětská tvář buddhy.

Uvědomění, které v tobě vyrůstá, není výsledkem nějaké vědomé "činnosti", nemusíš bojovat, aby se něco stalo. Jakýkoli pocit, že tápeš v temnotách, se už rozpouští, nebo brzo začne. Zklidni se a pamatuj, že hluboko uvnitř jsi pouhý svědek, nekonečně vědomý a neměnný. Otevírá se ti nový kanál vedoucí z povrchu dění do centra tohoto svědectví. Pomůže ti zůstat oddělenou a nové vědomí strhne závoj z tvých očí.

Mysl nemůže být nikdy inteligentní, pouze ne-mysl je inteligentní. Pouze ne-mysl je původní a radikální. Pouze ne-mysl je revoluční - revoluce v akci.

Mysl sama přináší jen otupění. Zatěžuje Tě vzpomínkami na minulost, představami budoucnosti, a ty - žiješ na minimum. Nežiješ na maximum. Tvůj plamen slabě doutná. Jakmile začneš odkládat myšlenky - všechen ten prach, který jsi v minulosti nasbírala - vyšlene plamen: čistý, jasný, živý, mladý. Celý tvůj život se stane plamenem, plamenem bez kouře. To je uvědomění.

Páže vody: Pochopení

Pták namalovaný na této kartě vyhlíží z něčeho, co vypadá jako klec. Nejsou tu žádné dveře, ale jednotlivé tyče momentálně mizí. Tyče jsou jen iluzí a malý ptáček je přitahován krásou a svobodou, a je povzbuzován ostatními. Roztahuje svoje křídla, přepravený poprvé vzlétnout. Počátek nového porozumění - klec je vždy otevřena a obloha je zde vždy pro naše pátrání - nás činí ze začátku poněkud nejistými. Je přirozené cítit se nejistě, ale důležité je aby nejistota nepřekryla příležitost nové zkušenosti - zkušenosti bezstarostnosti a dobrodružství, vždy existující souběžně s nejistotou. Pohybuj se s lehkostí a jemností. Prociť si vnitřní chvění. Roztáhni svá křídla a buď svobodný.

Jsi mimo vězení, mimo klec, můžeš otevřít svá křídla a celá obloha je tvá. Všechny hvězdy, měsíc a slunce ti náleží. Můžeš kdykoli zmizet v modré věčnosti nad námi ...

Odlož lpění na tomto vězení, vyjdi z klece a celá obloha je tvá. Otevři svá křídla a křižuj nebe tak jako orel. Na tvé vnitřní obloze, ve tvém vnitřním světě je svoboda nejvyšší hodnotou - všechno ostatní je podružné, existuje jen blaženost a extáze. Jsou zde tisíce květin, není možné je spočítat. Všechny se stávají skutečnými díky tvé svobodě. Kapitola 6