4.Duhy (hmota-tělo): Lakomec

Tato žena si kolem sebe vystavěla pevnost, lpí na svém majetku, který považuje za svůj poklad. Ve skutečnosti už nashromáždila tolik ozdob - včetně peří a kožešin z živých zvířat, že z toho zošklivěla.

Tato karta nás vyzývá abychom se podívali, na čem lpíme. Co z našeho majetku je tak cenné, že jsme ho museli obestavět pevností. Nemusí to být zrovna bankovní účet nebo skříňka plná šperků - může to být i něco tak prostého, jako je čas věnovaný přátelům nebo riziko, spojené s vyznáním lásky někomu druhému. Jako uzamčená studna, v níž stojí zkažená voda proto, že nebyla používána, ztratí naše poklady lesk i význam, když se o ně budeme zdráhat podělit. Čehokoliv se právě držíš, pamatuj, že si to nemůžeš vzít s sebou. Uvolni sevření a pocítíš svobodu a rozmach, jež ti může přinést sdílení.

Ve chvíli, kdy se staneš lakomou, se uzavíráš základnímu fenoménu života: rozdávání, sdílení.

Ve chvíli, kdy začneš na věcech lpět, jsi minula cíl. Protože cílem nejsou věci, cílem jsi ty, cílem je tvoje nejniternější bytí - ne krásný dům, ale krásná ty; ne spousta peněz, ale ty bohatá; ne spousta věcí, ale otevřená bytost, otevřená milionu věcí.

7. Oheň (činy): Stres

Kolik znáš lidí, kteří byli zcela přetíženi příliš mnoha projekty, příliš mnoha "koulemi ve vzduchu", náhle omemocněli chřipkou, nebo někde upadli a skončli o berlích? Je to tak trochu "špatně načasované" - malá opice se špendlíkem v ruce chystá celé té "jednočlenné kapele" podtrhnout pódium pod nohama.

Stres, jaký představuje tato karta, potká čas od času každého z nás, avšak perfekcionisté jsou v tomto ohledu zvlášť zranitelní. Vytváříme si ho sami v doměmí, že se bez nás nic neobejde, ozvláště, když sami nejlíp víme, jak na to! Co si o sobě myslíš? Myslíš, že slunce ráno nevyjde, když mu ty osobně nenařídíš budíka? Jdi na procházku, kup si květiny, udělej si k večeři špagety - cokoli "nedůležitého". Hlavně se dostaň z dosahu té opice!

Všechny osobní cíle jsou neurotické. Dokonalý člověk pozná, pocítí: "Nejsem oddělený od celku a nevím, proč bych se měl pídit po svém osudu. Děje se spousta věcí, svět je v pohybu - řekněme že je to Bůh... kdo vším hýbe. Věci se dějí samy od sebe. Není třeba bojovat, vyvíjet úsilí; nemám zapotřebí o něco bojovat. Můžu se uvolnit a prostě být."

Dokonalý člověk není člověk činu. Nahodilý člověk je člověk činu. Nahodilý člověk samozřejmě jakoby neustále seděl na vulkánu, ve strachu, úzkosti, stresu a jiných mukách. Každou chvíli to může vybuchnout, protože žije v nejistém světě a přitom věří, že má všechno pod kontrolou. To vytváří v jeho bytosti napětí, protože někde hluboko uvnitř ví, že jisté není nic.

Král vody: Uzdravování

Jde o období, kdy hluboko pohřbená zranění minulosti vyplouvají na povrch, aby mohla být uzdravena. Postava na obrázku je nahá a zranitelná, otevřená láskyplným dotekům existence. Aura kolem jejího těla je plná světla. Uvolněnost, péče a láska, které ji obklopují rozpouští boje a utrpení. Na jejím fyzickém těle i na jemných energetických tělech, která podle léčitelů obklopují každého z nás, jsou rozesety lotosy světla. V každé z těchto vrstev je vidět léčivý krystal nebo obrazec.

Když se jednou ocitneme v léčivém vlivu Krále Vody, nemusíme se už více skrývat před ostatními ani před sebou. S přístupem plným otevřenosti a přijetí můžeme být uzdraveni a k uzdravení a celistvosti pomoci i druhým.

Ne, ty si svoje zranění nosíš pořád s sebou. Když máš ego, pak je celá tvá bytost jednou velkou ranou. A ty si ji nosíš s sebou. Nikdo ti nechce ubližovat, nikdo na tebe nečíhá, aby tě ranil; každý je zaměstnaný tím, aby si uchránil své vlastní zranění. Kdo by měl energii? Přesto se to děje, protože jsi tak nakloněný každému poranění, tak připravený a čekáš na pokraji čehokoli.

Člověka Tao se není možno dotknout. Proč? - protože se není koho dotknout. Nemá žádné zranění. Je zdravý, uzdravený, celý. V angličtině je slovo whole (celý) krásné. Slovo heal (uzdravovat) vychází ze stejného základu. Slovo holy, svatý, vychází také ze stejného základu. Whole, healed, holy - zdravý, uzdravený, celý. Uvědom si své zranění. Nepomáhej mu růst, dopřej mu uzdravení - a uzdravit se můžeš jen tehdy, když se dostaneš ke kořenům. Čím méně hlavy, tím menší bude zranění. Kde není hlava, není zranění. Žij bezhlavě. Pohybuj se jako totální bytost a přijímej věci kolem sebe. ZKUS TO ALESPOŇ NA ČTYŘIADVACET HODIN - TOTÁLNÍ PŘIJETÍ, COKOLIV SE STANE. Někdo Tě urazí, přijmi to, nereaguj a pozoruj, co se stane. Najednou v sobě ucítíš proudit energii jako nikdy předtím.

Páže mraků: Mysl

Přesně to se stane, když zapomeneme, že mysl má být naším sluhou, a necháme jí řídit celý náš život. Hlava plná mechanismů, pusa vztekle a nepříčetně mele a celá okolní atmosféra je znečištěná zplodinami z této továrny názorů a argumentů. "Počkat," říkáte, "mysl z nás přece dělá lidi, je zdrojem celého pokroku, všech velkých pravd". Jestli tomu věříte, udělejte následující pokus: Zavřete dveře svého pokoje, zapněte diktafon a dejte si totální souhlas říci cokoli, co vám právě přijde "na mysl". Když opravdu necháte vyjít ven vše bez jakékoli cenzury a úprav, budete udiveni, kolik smetí z vás vypadne.

Páže mraků ti naznačuje, že se někdo zasekl "někde v hlavě". Ujisti se, že to nejsi ty.

Tak takhle to vypadá v tvé hlavě, kladky a páky a spousta dalších podivných věcí, které jsi posbíral všude možně. Tak malá hlava... a nezbývá ani kousek místa k žití! A to smetí se ti tam neustále převaluje, hlava se ti točí a zamotává - zaměstnává tě. Jen si pomysli, jaké myšlenky se ti honí v hlavě.

Jednou se na to posaď, zavři za sebou dveře a půl hodiny piš, cokoli ti projde myslí, a pochopíš, co tím myslím, že budeš děním ve své mysli překvapen. Zůstává to v pozadí, je to všudypřítomné, obklopuje tě to jako mrak. S takovým mrakem nemůžeš poznat realitu: nemůžeš dosáhnout duchovního vnímání. Ten mrak musí pryč. A zmizí jen na základě tvého rozhodnutí zbavit se ho. Ty na něm lpíš - ten mrak se o tebe nezajímá, to si zapamatuj.