4.Duhy (hmota-tělo): Lakomec

Tato žena si kolem sebe vystavěla pevnost, lpí na svém majetku, který považuje za svůj poklad. Ve skutečnosti už nashromáždila tolik ozdob - včetně peří a kožešin z živých zvířat, že z toho zošklivěla.

Tato karta nás vyzývá abychom se podívali, na čem lpíme. Co z našeho majetku je tak cenné, že jsme ho museli obestavět pevností. Nemusí to být zrovna bankovní účet nebo skříňka plná šperků - může to být i něco tak prostého, jako je čas věnovaný přátelům nebo riziko, spojené s vyznáním lásky někomu druhému. Jako uzamčená studna, v níž stojí zkažená voda proto, že nebyla používána, ztratí naše poklady lesk i význam, když se o ně budeme zdráhat podělit. Čehokoliv se právě držíš, pamatuj, že si to nemůžeš vzít s sebou. Uvolni sevření a pocítíš svobodu a rozmach, jež ti může přinést sdílení.

Ve chvíli, kdy se staneš lakomou, se uzavíráš základnímu fenoménu života: rozdávání, sdílení.

Ve chvíli, kdy začneš na věcech lpět, jsi minula cíl. Protože cílem nejsou věci, cílem jsi ty, cílem je tvoje nejniternější bytí - ne krásný dům, ale krásná ty; ne spousta peněz, ale ty bohatá; ne spousta věcí, ale otevřená bytost, otevřená milionu věcí.

7. Oheň (činy): Stres

Kolik znáš lidí, kteří byli zcela přetíženi příliš mnoha projekty, příliš mnoha "koulemi ve vzduchu", náhle omemocněli chřipkou, nebo někde upadli a skončli o berlích? Je to tak trochu "špatně načasované" - malá opice se špendlíkem v ruce chystá celé té "jednočlenné kapele" podtrhnout pódium pod nohama.

Stres, jaký představuje tato karta, potká čas od času každého z nás, avšak perfekcionisté jsou v tomto ohledu zvlášť zranitelní. Vytváříme si ho sami v doměmí, že se bez nás nic neobejde, ozvláště, když sami nejlíp víme, jak na to! Co si o sobě myslíš? Myslíš, že slunce ráno nevyjde, když mu ty osobně nenařídíš budíka? Jdi na procházku, kup si květiny, udělej si k večeři špagety - cokoli "nedůležitého". Hlavně se dostaň z dosahu té opice!

Všechny osobní cíle jsou neurotické. Dokonalý člověk pozná, pocítí: "Nejsem oddělený od celku a nevím, proč bych se měl pídit po svém osudu. Děje se spousta věcí, svět je v pohybu - řekněme že je to Bůh... kdo vším hýbe. Věci se dějí samy od sebe. Není třeba bojovat, vyvíjet úsilí; nemám zapotřebí o něco bojovat. Můžu se uvolnit a prostě být."

Dokonalý člověk není člověk činu. Nahodilý člověk je člověk činu. Nahodilý člověk samozřejmě jakoby neustále seděl na vulkánu, ve strachu, úzkosti, stresu a jiných mukách. Každou chvíli to může vybuchnout, protože žije v nejistém světě a přitom věří, že má všechno pod kontrolou. To vytváří v jeho bytosti napětí, protože někde hluboko uvnitř ví, že jisté není nic.

9. Duhy (Hmota - tělo): Zralost

Když je plod zralý, spadne ze stromu sám. Jednu chvíli visí plný šťávy na stopce, připoután k větvi stromu. V další chvíli padá - ne proto, že by ho k pádu něco přinutilo, nebo že by se snažil seskočit, ale protože prostě strom poznal svou zralost a pustil se.

Když se ti ve výkladu objevila tato karta, ukazuje na to, že jsi připravena podělit se o své vnitřní bohatství, o svou "šťávu". Úplně stačí, když se uvolníš tam, kde zrovna jsi a budeš ochotná nechat věcem volný průběh. Toto sdílení, toto vyjádření tvé tvořivosti se může projevit mnoha způsoby - ve tvé práci, ve vztazích, ve tvých každodenních zkušenostech. Není třeba žádné zvláštní přípravy nebo úsilí tvé strany. Jednoduše je ten správný okamžik.

Až v tobě meditace probudí světlo, které září každou noc, nebude pro tebe ani smrt smrtí, ale dveřmi k božskému. Se světlem v srdci se sama smrt proměnila ve dveře a ty vstupuješ do univerzálního ducha; splýváš s oceánem.

Dokud jsi nezažil jednotu s oceánem, žil jsi marně. Teď je vždy ten správný okamžik a ovoce je vždy zralé. Stačí, když sebereš odvahu vstoupit do svého vnitřního lesa. Plody jsou vždy zralé a každý okamžik je ten správný okamžik. Neexistuje nic jako nevhodná doba.

XVI. Úder blesku

Tato karta zachycuje hořící věž, jež je ničena a rozmetávána v prach. Muž a žena z ní neyskočili proto, že by chtěli, ale proto že nemají jinou volbu. V pozadí sedí průhledná meditující postava, která představuje vědomí svědka.

Možná se ještě cítíš pěkně rozklepaně, jako by ti zem pukala pod nohama. Tvůj pocit bezpečí byl zpochybněn a ty se poslušen své přirozenosti snažíš zachytit všeho, čeho můžeš. Toto vnitřní zemětřesení je však jak nezbytné, tak zároveň velice důležité - když se mu poddáš, vyjdeš z trosek silnější a otevřenější pro nové zkušenosti. Po požáru je země znovu připravená, po bouřce je čistý vzduch. Zkus se na tu destrukci dívat s odstupem, téměř jako by se to dělo někomu jinému. Řekni tomu procesu ano a vyjdi mu vstříc.

To co přichází při meditaci jen velmi, velmi pomalu, může v nestřeženém okamžiku dobře mířená rána od mistra přivodit celkem rychle: Žák právě položil nějakou otázku a mistr skáče a řve, tluče kolem sebe, nebo ho vyhodí ze dveří, nebo na něj skočí... Tyto metody dříve nikdo neznal. Jsou dílem tvořivého génia Ma Tzu, který přivedl k osvícení mnoho lidí.p:

Někdy je to až zábavné: vyhodil člověka z okna dvoupatrového domu, a ten se ho přišel zeptat, o čem má meditovat. Nejen, že ho Ma Tzu znovu vyhodil, ale ještě za ním vyskočil, dopadl na něj, posadil se mu na hruď a zeptal se ho: "Máš to?!" A ten chudák řekl "Ano", protože kdybys řekl "Ne", mohl bys přinejmenším dostat další ránu. Ale jemu to stačilo - tělo celé polámané a na hrudi mu sedí Ma Tzu a ptá se: "Máš to?!".

V podstatě to to měl, protože to bylo tak náhlé, z ničeho nic, jinak by to nepochopil.