4.Duhy (hmota-tělo): Lakomec

Tato žena si kolem sebe vystavěla pevnost, lpí na svém majetku, který považuje za svůj poklad. Ve skutečnosti už nashromáždila tolik ozdob - včetně peří a kožešin z živých zvířat, že z toho zošklivěla.

Tato karta nás vyzývá abychom se podívali, na čem lpíme. Co z našeho majetku je tak cenné, že jsme ho museli obestavět pevností. Nemusí to být zrovna bankovní účet nebo skříňka plná šperků - může to být i něco tak prostého, jako je čas věnovaný přátelům nebo riziko, spojené s vyznáním lásky někomu druhému. Jako uzamčená studna, v níž stojí zkažená voda proto, že nebyla používána, ztratí naše poklady lesk i význam, když se o ně budeme zdráhat podělit. Čehokoliv se právě držíš, pamatuj, že si to nemůžeš vzít s sebou. Uvolni sevření a pocítíš svobodu a rozmach, jež ti může přinést sdílení.

Ve chvíli, kdy se staneš lakomou, se uzavíráš základnímu fenoménu života: rozdávání, sdílení.

Ve chvíli, kdy začneš na věcech lpět, jsi minula cíl. Protože cílem nejsou věci, cílem jsi ty, cílem je tvoje nejniternější bytí - ne krásný dům, ale krásná ty; ne spousta peněz, ale ty bohatá; ne spousta věcí, ale otevřená bytost, otevřená milionu věcí.

3. Voda (emoce): Oslava

Tři ženy, jež na této kartě tančí ve větru a dešti nám připomínají, že oslavování není nikdy závislé na vnějších okolnostech. Není potřeba čekat na nějaký zvláštní svátek nebo oficiální příležitost, na slunečný den bez mráčku. Skutečná oslava vychází z radosti prožívané hluboko uvnitř a přetékající ven, přetéká písní, tancem a smíchem - a slzami vděčnosti.

Když vytáhneš tuto kartu, ukazuje to, že se stále více otevíráš mnoha příležitostem oslavovat život a šířit tuto nákazu i na jiné. Nezdržuj se plánováním večírku do svého kalendáře. Rozpusť si vlasy, sundej si boty a začni se cákat v kalužích právě teď. Ten večírek je všude kolem tebe v každičkém okamžiku.

Život je chvíle k oslavě, pro radost. Udělěj si z něj legraci, slavnost a vstoupíš do chrámu. Chrám není pro lidi s protáhlými obličeji a nikdy pro ně ani nebyl. Podívej se na život - vidíš snad někdy smutek? Viděla jsi někdy strom v depresi? Viděla jsi někdy ptáka spoutaného úzkostí? Viděla jsi snad někdy neurotické zvíře?

Ne, život vůbec není takový. To jenom člověk někde sešel z cesty, a sešel z ní proto, že si myslí, že je velmi moudrý, velmi chytrý. Tvoje chytrost je tvá nemoc. Nesnaž se být tak moudrá. Nezapomeň se zastavit, nechoď do extrému. Trocha hlouposti a trocha moudrosti je tak akorát, a ta správná kombinace z tebe udělá buddhu.

4. Mraky (mysl): Odkládání

Žena na tomto obrázku žije v šedivém světě pod neskutečnou, potrhanou oblohou. Oknem vidí všechny barvy, světlo a život, a ačkoli be se ráda protáhla rámem okna ven - jak naznačují duhové barvy na jejím límci - nedaří se jí to. V hlavě se jí honí příliš mnoho "co kdyby?"

Říká se, že zítřka se nikdy nedočkáš, ale ať se to říká sebečastěji, většina z nás má sklon zapomínat, v čem to doopravdy vězí. Ve skutečnosti je jediným výsledkem odkládání věcí dnešní nepříjemný a depresívní pocit, že jsme něco nedotáhli do konce a že jsme se někde "zasekli". Jakmile se zbavíš myšlenek, které ti brání něco udělat hned, pocítíš úlevu a expanzi a budeš se divit, na co jsi tak dlouho čekala.

Odkládání je zkrátka blbost. Zítra se také budeš muset rozhodovat, tak proč ne dnes? Myslíš, že zítra budeš o něco moudřejší, než jsi dnes? Myslíš, že zítra budeš živější, než jsi dnes? Myslíš si, že zítra budeš mladší než dnes, čerstvější než dnes? Zítra budeš starší, budeš mít míň odvahy; zítra budeš mít víc zkušeností a budeš se snažit víc chytračit, se zítřkem se také přiblíží tvá smrt - začneš klopýtat a víc se bát. Nikdy nic neodkládej na zítřek. Protože kdo ví? Zítřek možná přijde, možná ne. Když se máš rozhodnout, rozhodni se hned teď.
Zubní lékař právě dokončil prohlídku mladé, hezké pacientky. "Slečno", říká, "obávám se, že vám budu muset vytrhnout zub moudrosti!"
"Ach bože!" vykřikla dívka, "to bych radši měla dítě!"
"Dobrá" říká lékař, "rozhodněte se, abych podle toho mohl upravit křeslo".

Rozhodněte se, neodkládejte všechno donekonečna.

3. Hmota (tělo): Vedení

Andělská postava s duhově zbarvenými křídly na této kartě představuje vnitřního vůdce, kterého má každý z nás v sobě. Stejně tak, jako druhá postava v pozadí se i my se můžeme někdy zdráhat uposlechnout jeho hlasu, když k nám přijde, protože jsme zvyklí reagovat spíš na podněty z vnějšku než zevnitř.

Pravda tvé nejniternější bytosti se ti nyní snaží ukázat, kam bys měl jít, a když se před tebou objeví tato karta, znamená to, že můžeš plně důvěřovat vnitřnímu vedení, jehož se ti dostává. Hovoří k nám šeptem, takže někdy můžeme být na pochybách zda jsme tomu porozuměli správně. Ale indikace jsou jasné: když budeš následovat své vnitřní vedení, budeš se - vycházeje ze samého středu své bytosti - cítit celistvější a sjednocenější. Když se necháš vést dovede, dovede tě tento paprsek přesně tam, kam potřebuješ.

Hledáš někoho, kdo by tě vedl, protože nevíš, že tvůj vnitřní vůdce je ukryt v tvém nitru. Musíš svého vnitřního vůdce najít, to je to, čemu se říká svědek. To, čemu říkám dharma, to, čemu říkám tvůj vnitřní buddha. Tohoto buddhu musíš probudit a tvůj život bude vyzařovat dobro a božskost víc, než sis dokázala představit.

Je to téměř jako světlo. Ve tvém pokoji je tma, stačí do něj přinést světlo. Jedna malá svíčka a tma zmizí. A jakmile máš svíčku, víš, kde jsou dveře. Je zbytečné o nich přemýšlet: "Kde jsou dveře?" O tom přemýšlejí jen slepci. Ti, co mají oči a světlo nepřemýšlejí. Napadla tě někdy otázka: "Kde jso ty dveře?" Ne, přece se jednoduše zvedneš a jdeš ven. Na to, kde jsou dveře ani nepomyslíš. Nezačneš tápat po dveřích a tlouct hlavou o zeď. Prostě je vidíš a není v tom ani zlomek myšlení. Jednoduše vyjdeš ven.