4.Duhy (hmota-tělo): Lakomec

Tato žena si kolem sebe vystavěla pevnost, lpí na svém majetku, který považuje za svůj poklad. Ve skutečnosti už nashromáždila tolik ozdob - včetně peří a kožešin z živých zvířat, že z toho zošklivěla.

Tato karta nás vyzývá abychom se podívali, na čem lpíme. Co z našeho majetku je tak cenné, že jsme ho museli obestavět pevností. Nemusí to být zrovna bankovní účet nebo skříňka plná šperků - může to být i něco tak prostého, jako je čas věnovaný přátelům nebo riziko, spojené s vyznáním lásky někomu druhému. Jako uzamčená studna, v níž stojí zkažená voda proto, že nebyla používána, ztratí naše poklady lesk i význam, když se o ně budeme zdráhat podělit. Čehokoliv se právě držíš, pamatuj, že si to nemůžeš vzít s sebou. Uvolni sevření a pocítíš svobodu a rozmach, jež ti může přinést sdílení.

Ve chvíli, kdy se staneš lakomou, se uzavíráš základnímu fenoménu života: rozdávání, sdílení.

Ve chvíli, kdy začneš na věcech lpět, jsi minula cíl. Protože cílem nejsou věci, cílem jsi ty, cílem je tvoje nejniternější bytí - ne krásný dům, ale krásná ty; ne spousta peněz, ale ty bohatá; ne spousta věcí, ale otevřená bytost, otevřená milionu věcí.

9. Voda (emoce): Lenost

Tento džentlmen se zřejmě domnívá, že má hotovo. Sedí si ve svém vypolstrovaném křesle, na očích své sluneční brýle, ukryt pod slunečníkem, ve svých růžových trepkách a s drinkem v ruce. Nemá sílu vstát a cokoli udělat, protože si myslí, že už všechno udělal. Ještě se neotočil, aby uviděl rozpraskané zrcadlo po jeho pravice, které je jistým znamením, že celé to místo, kam konečně dorazil, se mu co nevidět rozplyne přímo před očima.

Poselstvím této karty je, že tahle bazénová idyla není tvým konečným cílem. Cesta ještě není u konce, což se Ti snaží neznačit bílý pták, letící širou oblohou. Tvoje samolibost možná vzešla ze skutečného pocitu úspěchu, ale je načase jít dál. Co na tom, jak měkoučké jsou trepky a jak lahodný je drink, nové obzory nad obzory stále čekají na své objevení.

Lenost chutná špatně: jednoduše cítíš, že nemáš žádnou energii, jednoduše jsi otupělý, jednoduše ospalý, jednoduše si připadáš jako mrtvý. Když jsi ve stavu ne-dělání jsi energie plný - a chutná to moc dobře. Máš spousty energie, překypuješ jí. Vyzařuješ, přetékáš, vibruješ jí. Nejsi ospalý, jsi dokonale uvědomělý. Nejsi mrtvý - jsi děsivě živý... Mysl Tě však může oklamat, může lenost odůvodnit jako ne-dělání.

Může říct: "Stal se ze mě zenový mistr", nebo "Věřím v Tao" - neoklameš tím nikoho jiného než sebe. Takže buď bdělý.

V. Nic

Ocitnout se "v díře" může být matoucí, ba i děsivé. Není čeho se držet, nikam nás to neláká, není tu ani náznak volby nebo možností, které bychom měli před sebou. Právě tento stav čistého potenciálu zde však byl ještě před stvořením světa. Jediné, co ti zbývá, je uvolnit se do této nicoty... padat do ticha mezi slovy... sledovat propast mezi výdechem a nádechem. A uchovat si každý okamžik této zkušenosti. Rodí se tu něco posvátného.

Buddha si vybral slovo, které v sobě obsahuje obrovský potenciál - shunyata. Anglické slovo, anglický ekvivalent "nothingness" není tak krásným slovem. Proto bych z něj raději udělal "no-thingness" - protože nic není jenom nic, je to všechno. Vibruje všemi možnostmi. Je plné možností, absolutně plné. Není ještě projevené, ale obsahuje všechno.

Na počátku stojí příroda, na konci stojí také příroda, tak proč děláte tolik povyku uprostřed. Proč tolik starostí, strachu, úzkosti a ambicí - proč vytváříte to zoufalství? Celá cesta vede od ničeho k ničemu.

VI. Milenci

Láskou nazýváme ve skutečnosti celé spektrum vztahů mezi nebem a zemí. Na té nejpozemštější úrovni je láskou sexuální přitažlivost. Tady se mnoho z nás zasekne, protože naše podmíněnost zatížila naší sexualitu všemi druhy očekávání a potlačování. Ve skutečnosti je největším "problémem" naší sexuální lásky to, že nevydrží moc dlouho. Tepve tehdy, když jsme schopni tento fakt přijmout, ji můžeme skutečně oslavovat takovou, jaká je - uvítat ji, když je tady, a s vděčností se s ní rozloučit, když odejde. S tím, jak budeme dozrávat, můžeme začít ochutnávat lásku, která je za sexualitou a která respektuje jedinečnost toho druhého. Začneme chápat, že nám náš partner často složí jako zrcadlo, odrážející nepoznané aspekty našeho hlubšího já, a tak nám pomáhá stát se celistvými. Taková láska je založena na svobodě - ne na očekávání nebo potřebě. Její křídla nás nesou stále výš, k univerzální lásce, která vnímá vše jako jediný celek.

Všimněte si těchto tří věcí: nejnižší, fyzická láska je sex, nejjemnější láskou je soucit. Sex je níž než láska, soucit je výš než láska, láska je přesně uprostřed. Co je láska, ví jen málokdo. Devadesát devět procent lidí si myslí, že láska je sexualita - není. Sexualita je velmi zvířecí; zajisté v sobě skrývá potenciál v lásku vyrůst, ale není to skutečná láska, pouze potenciální. Když se staneš vědomým a bdělým, meditativním, může být sex proměněn v lásku. Dosáhne-li tvoje meditativnost totálnosti, absolutna, může být láska proměněna v soucit. Sex je semenem, láska květinou, soucit vůní. Buddha definoval soucit jako "láska plus meditace". Když tvá láska není jen touhou po druhém, když tvá láska není jen potřebou, když tvá láska je sdílná, když tvá láska není žebrácká, královská, když tvá láska nic nežádá a chce jen dávat - dávat pro pouhou radost z dávání - přidej k ní meditaci a uvolní se čistá vůně. To je soucit. A soucit je ten nejvyšší jev.