4.Duhy (hmota-tělo): Lakomec

Tato žena si kolem sebe vystavěla pevnost, lpí na svém majetku, který považuje za svůj poklad. Ve skutečnosti už nashromáždila tolik ozdob - včetně peří a kožešin z živých zvířat, že z toho zošklivěla.

Tato karta nás vyzývá abychom se podívali, na čem lpíme. Co z našeho majetku je tak cenné, že jsme ho museli obestavět pevností. Nemusí to být zrovna bankovní účet nebo skříňka plná šperků - může to být i něco tak prostého, jako je čas věnovaný přátelům nebo riziko, spojené s vyznáním lásky někomu druhému. Jako uzamčená studna, v níž stojí zkažená voda proto, že nebyla používána, ztratí naše poklady lesk i význam, když se o ně budeme zdráhat podělit. Čehokoliv se právě držíš, pamatuj, že si to nemůžeš vzít s sebou. Uvolni sevření a pocítíš svobodu a rozmach, jež ti může přinést sdílení.

Ve chvíli, kdy se staneš lakomou, se uzavíráš základnímu fenoménu života: rozdávání, sdílení.

Ve chvíli, kdy začneš na věcech lpět, jsi minula cíl. Protože cílem nejsou věci, cílem jsi ty, cílem je tvoje nejniternější bytí - ne krásný dům, ale krásná ty; ne spousta peněz, ale ty bohatá; ne spousta věcí, ale otevřená bytost, otevřená milionu věcí.

9. Voda (emoce): Lenost

Tento džentlmen se zřejmě domnívá, že má hotovo. Sedí si ve svém vypolstrovaném křesle, na očích své sluneční brýle, ukryt pod slunečníkem, ve svých růžových trepkách a s drinkem v ruce. Nemá sílu vstát a cokoli udělat, protože si myslí, že už všechno udělal. Ještě se neotočil, aby uviděl rozpraskané zrcadlo po jeho pravice, které je jistým znamením, že celé to místo, kam konečně dorazil, se mu co nevidět rozplyne přímo před očima.

Poselstvím této karty je, že tahle bazénová idyla není tvým konečným cílem. Cesta ještě není u konce, což se Ti snaží neznačit bílý pták, letící širou oblohou. Tvoje samolibost možná vzešla ze skutečného pocitu úspěchu, ale je načase jít dál. Co na tom, jak měkoučké jsou trepky a jak lahodný je drink, nové obzory nad obzory stále čekají na své objevení.

Lenost chutná špatně: jednoduše cítíš, že nemáš žádnou energii, jednoduše jsi otupělý, jednoduše ospalý, jednoduše si připadáš jako mrtvý. Když jsi ve stavu ne-dělání jsi energie plný - a chutná to moc dobře. Máš spousty energie, překypuješ jí. Vyzařuješ, přetékáš, vibruješ jí. Nejsi ospalý, jsi dokonale uvědomělý. Nejsi mrtvý - jsi děsivě živý... Mysl Tě však může oklamat, může lenost odůvodnit jako ne-dělání.

Může říct: "Stal se ze mě zenový mistr", nebo "Věřím v Tao" - neoklameš tím nikoho jiného než sebe. Takže buď bdělý.

10. Mraky (mysl): Znovuzrození

Tato karta zobrazuje vývoj vědomí, jak ho popsal Friedrich Nietzche ve své knize "Tak pravil Zarathustra". Mluví o třech stupních: o velbloudu, lvu a dítěti. Velbloud je ospalý, spokojený sám se sebou. Žije v sebeklamu, že je vrcholkem hory, ale ve skutečnosti je natolik v zajetí názorů jiných, že má jen stěží nějakou vlastní energii. Z velblouda se vnořuje lev. Když si uvědomíme, jak nás život míjel, začneme se požadavkům druhých bránit. Vystupujeme z davu, sami a hrdí a vykřikujeme svou pravdu. Tím to ale nekončí. Nakonec povstane dítě, jež není ani svolné, ani vzdorovité, ale nevinné a spontánní a věrné svému bytí.

Ať jsi nyní v jakémkoli z těchto rozměrů - ospalá, deprimovaná nebo řvoucí a vzpurná - věz, že se to vyvine v něco nového, když to dovolíš. Je čas pro růst a změnu.

V zenu přicházíš ODNIKUD a jdeš NIKAM. Jseš tady a teď, nepřicházíš ani neodcházíš. Všechno tě míjí; tvé vědomí to odráží, a s ničím se neztotožňuje. Když lev řve před zrcadlem, myslíš si, že řve zrcadlo? Nebo když lev odejde a přijde dítě a tančí, zrcadlo hned zapomene a tančí s dítětem - myslíš si, že zrcadlo s dítětem tančí? Zrcadlo nedělá nic, jednoduše všechno odráží.
Zvé vědomí je pouhé zrcadlo.
y nepřicházíš, ani neodcházíš.
Věci přicházejí a odházejí.
Jsi mladá, jsi stará; jsi živá, jsi mrtvá.
Všechny tyto stavy jsou jen odrazem ve věčném rezervoáru vědomí.

7. Voda (emoce): Projekce

Muž a žena na této kartě si vzájemně hledí do tváře, a přitom nejsou schopni jeden druhého vidět jasně. Každý si promítá představu, kterou si utvořil ve své mysli a která nyní překrývá skutečnou tvář osoby, na niž se dívá.

Každý se někdy může zamotat do promítání celých filmů podle vlastního scénáře na lidi a události kolem. Stává se to tehdy, když si nejsme plně vědomi našich očekávání, tužeb a soudů; místo abychom za ně převzali zodpovědnost a přijali je, zkoušíme je přisoudit jiným. Projekce může být ďábelská nebo božská, rušivá nebo příjemná, ale pořád je to projekce - mrak, který nám brání vidět realitu takovou, jaká je. Jediné východisko je pochopit, o jakou hru se zde jedná. Až zase budete někoho posuzovat, otočte to naopak: Opravdu to, co vidíš v druhých patří tobě? Je tvá vize jasná anebo zastřená tím, co právě chceš vidět?.

Když sedíte v kině, vždy se díváte na plátno, nikdy se nedíváte dozadu - vzdadu je promítačka. Ve skutečnosti ten film na plátně vůbec není; je to jen projekce světla a stínu. Film existuje jen tam vzadu, jenomže tam se ty nikdy nedíváš. Je tam promítačka. Tvá mysl stojí vzadu za celou touhle věcí, tvá mysl je také ta promítačka. Ale ty se vždycky díváš na druhé, protože tím plátnem jsou ti oni. Když jsi zamilovaný, zdá se ti osoba nesrovnatelně krásná. Když nenávidíš, je ten samý člověk nejpošklivější za všech, a přitom si ani neuvědomíš, jak může být jeden a ten samý člověk tím nejošklivějším i tím nejkrásnějším zároveň...

Jediný způsob, jak dojít k pravdě je naučit se, jak být bezprostředně přítomen ve svém vnímání, jak odstranit výpomoc mysli. Toto zasahování mysli je problém, protože mysl může vytvářet jenom sny... A díky tvému nadšení začínají sny vypadat jako realita. Když jsi nadšený příliš, pak jsi omámený, jsi mimo své smysly. Pak cokoli, co vidíš, je jen tvá projekce. A existuje právě tolik světů, kolik je myslí, protože každá mysl žije ve svém vlastním světě.