8. Hmota (tělo): Každodennost

Postava, jež se na této kartě, prochází v přírodě, nám připomíná , že krásu můžeme najít i v prostých každodenních věcech. Ten krásný svět, ve kterém žijeme však velmi snadno pokládáme za samozřejmost. Úklid domu, práce na zahradě, příprava jídla - i ty nejpozemštější záležitosti se stávají posvátnými, když jim věnujeme plné zaujetí, lásku a když je děláme jen pro ně samé, bez myšlenky na uznání nebo odměnu.

Je před tebou období, kdy tento jednoduchý, přirozený a úplně obyčejný postoj přinese mnohem lepší výsledky, než jakákoliv snaha být skvělá, chytrá nebo jinak mimořádná. Zapomeň na to, jak se dostat na titulní stranu novin, vymyslet další zbytečnost nebo oslnit své kolegy a přátele svými jedinečnými hvězdnými vlastnostmi. Zvláštní dar, který můžeš nabídnout nyní, spočívá v jednoduchosti a prostotě, krok za krokem.

Někdy se stává, že se sjednotíš; v nějaké vzácné chvíli. Díváš se na oceán, na tu jeho nesmírnou divokost - a náhle zapomeneš na svou rozpolcenost, na svou schizofrenii; uvolníš se. Nebo pochoduješ Himálajemi, díváš se na panensky čistý sníh na vrcholcích hor a najednou tě obklopí chlad a ty nemusíš nic předstírat, protože není před kým. Spojíš se. Nebo se spojíš posloucháním krásné hudby.

Kdykoli, v jakékoli situaci, kdy se staneš jedním, tě prostoupí a obklopí mír a klid a radost a blaženost. Jsi naplněná. Na tyto okamžiky není třeba čekat - mohou se stát tvým přirozeným způsobem života. Tyto mimořádné okamžiky se mohou stát docela normálními - to je jediné, o co se snaží zen. Můžeš žít mimořádným životem v docela normálním životě: kácet stromy , štípat dříví, nosit vodu ze studny, všechno můžeš dělat velmi nenuceně. Umývat podlahu, vařit jídlo, prát prádlo, ve všem můžeš být úžasně nenucená - důležité je jen to, zda to, co děláš, děláš totálně, s radostí a nadšením.

Rytíř mraků (ovládnutí mysli): Bojování

Postava na této kartě je zcela zakrytá brněním. Je vidět jenom zuřivý ppohled a zbělané klouby na zaťatých pěstích. Když se na brnění podíváme zblízka, uvidíme nespočet tlačítek - jen vybuchnout, sotva se jich někdo dotkne. V pozadí vidíme stínové divadlo, které se odehrává v mysli muže - dvě postavy, bojující o zámek. Výbušná nálada nebo doutnající zuřivost často maskují hluboký pocit bolesti. Myslíme si, že když lidi zastrašíme, můžeme se vyhnout ještě horšímu zranění. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Tím, že svá znamení skrýváme pod brněním, bráníme jejich zahojení.

Tím, že útočíme na druhé se bráníme přijímání tolik potřebné lásky a výživy. Jestliže na vás tento popis sedí, je na čase složit zbraně. Máte k dispozici tolik lásky, jenom ji nechat vstoupit. Začněte tím, že odpustíte sami sobě: stojíte ze to.

Chvíli je to tady a hded zase pryč. Chvíli jsme tady a hned zase nejsme. A kvůli té chvíli naděláme tolik povyku, tolik násilí, ambicí, boje , konfliktů, zloby, nenávisti. Jen kvůli té chvilce! V čekárně na nádraží - a tolik povyku: bojujeme, ubližujeme si, snažíme se vlastnit a ovládat a dominovat - manipulovat lidmi. A pak přijede vlak a ty navždy zmizíš.

XIV. Integrace

Obrazem integrace je unio mystica, splynutí protikladů. Je to doba komunikace mezi protikladnými životními zkušenostmi z minula. Spíše, než aby noc stála proti dnu a temnota potlačovala světlo, spolupracují na vytváření sjednoceného celku, neustále se přelévajíce jeden ve druhý a každý ve své nejhlubší podstatě obsahuje zárodek toho druhého.

Orel a labuť jsou bytosti rozletu a vznešenosti. Orel je vtělením síly a samoty. Labuť, která představuje prostor a čistotu, ladně proplouvá mezi emocemi a jejich nitrem, je ve své dokonalosti a kráse nekonečně spokojená a celistvá.

Jsme spojením orla a labutě: muže a ženy, ohně a vody, života a smrti. Karta integrace je symbolem sebestvoření, nového života, mystické jednoty, známých pod pojmem alchymie.

Konflikt je v člověku. Dokud není vyřešen tam, nemůže být vyřešen nikde jinde. Je v tobě politikaření, rozpor mezi dvěma částmi mysli.

Existuje tu něco jako můstek. Když je ten můstek nějakou nehodou či fyziologickým defektem nebo jinakl zlomen, stane se člověk rozpolceným a z jednoho člověka se stanou dva - fenomén schizofrenie neboli rozpolcenosti je na světě. Když se můstek prolomí - a ten můstek je velmi křehký, jsou z tebe dva lidé, chováš se jako dva rozdílní lidé. Ráno jsi plná lásky a krásná, večer zuříš a jsi úplně jiná. Nepamatuješ se na své ráno... jak bys také mohla? Fungovala v tobě jiná mysl, stali se z tebe dva lidé. Jestliže se můstek zpevní natolik, aby zmizely dvě mysli, přichází integrace, krystalizace. To, čemu George Gurdjieff říkal krystalizace bytosti, není nic jiného než proces splývání těchto dvou myslí, setkání mužského a ženského uvnitř, setkání jin a jang, levé a pravé, setkání logického a nelogického, Platona a Aristotela.

Mistr

Zenový Mistr není mistrem druhých, ale mistrem sám sebe. V každém jeho gestu, v každém slově se odráží jeho osvícený stav. Nemá žádné soukromé cíle, nemá potřebu měnit chod věcí. Žáci jej neobklopují proto, že by ho chtěli následovat, ale proto aby nasáli jeho přítomnost a inspirovali se jeho příkladem. V jeho očích nalézají odraz své vlastní pravdy a v jeho tichu se snáze ponoří do ticha své vlaství bytosti. Mistrem jsou žáci vítáni ne proto, že by je chtěl vést, ale proto že jim může mnoho nabídnout. Spolu vytvářejí energetické pole, v němž každý snáz nalézá své vlastní světlo.

Najdeš-li takového mistra, jsi požehnaný. Vytrvej v hledání, i když se ti to zdá nemožné. Naslouchej učitelům a "skoro mistrům" a jdi dál. Charaiveti, charaiveti, říkal Gautama Buddha. Nezastavuj se.

Mistři neučí pravdě; ta se nedá naučit. Předávají něco, co je za svatými knihami, za slovy. Je to přenos. Je to energie provokující energii v tobě. Je to taková synchronicita...

K mistrovi musíte přistupovat s velkou láskou, s velkou důvěrou a s otevřeným srdcem. Ty ještě nevíš, kdo jsi. On však ví, kdo je a kdo jsi ty. Mohli bychom říci, že housenka neví o tom, že by se mohla stát motýlem. Vy jste housenky - bódhisttvové. Všechny housenky jsou bódhisattvové a všichni bódhisttvové jsou housenky. Bódhistattva je ten, kdo se může stát motýlem, buddhou, kdo je buddhou ve své podstatě.

Vztah mistra a žáka je jako vztah mezi motýlem a housenkou, přátelství mezi motýlem a housenkou. Motýl nemůže dokázat, že by se z housenky mohl stát motýl - logicky to nejde. Motýl však může v housence provokovat touhu - to jde.