10. Duhy (Hmota - tělo): My jsme svět

Lidstvo je na této kartě zobrazeno jako duha bytostí, jež tančí kolem mandaly země a drží se za ruce v radosti a vděčnosti za dar života. Tato karta představuje období komunikace, sdílení bohatství, které do celku přináší každý z nás. Není zde žádné lpění, žádná chamtivost. Je to kruh bez strachu a pocitů nadřízenosti nebo podřízenosti.

Když poznáme společný zdroj celého lidstva, společný původ našich snů a tužeb, nadějí a strachu, vidíme najednou, že jsme všichni spojeni ve velkém zázraku existence.

Když dokážeme spojit své nezměrné vnitřní bohatství k vytvoření pokladu lásky a moudrosti přístupné všem, budeme spojeni v nádherném obrazci věčného stvoření.

Když tisíce a tisíce lidí na celé zemi oslavuje, tančí, zpívá, jsou v extázi, opilí božským, neexistuje možnost žádné globální sebevraždy. Může snad být v takovém veselí a s takovým množstvím smíchu, s takovým psychickým i fyzickým zdravím, s takovou přirozeností a spontánností válka...?

Dostali jsme život k tomu, abychom tvořili, radovali se a oslavovali. Když pláčete a naříkáte, když jste zoufalí, jste sami. Když oslavujete, podílí se na tom celá existence. Pouze v oslavování může dojít k setkání s nejvyšším, s věčným. Pouze oslavováním můžeme přesáhnout kruh zrození a smrti.

7. Oheň (činy): Stres

Kolik znáš lidí, kteří byli zcela přetíženi příliš mnoha projekty, příliš mnoha "koulemi ve vzduchu", náhle omemocněli chřipkou, nebo někde upadli a skončli o berlích? Je to tak trochu "špatně načasované" - malá opice se špendlíkem v ruce chystá celé té "jednočlenné kapele" podtrhnout pódium pod nohama.

Stres, jaký představuje tato karta, potká čas od času každého z nás, avšak perfekcionisté jsou v tomto ohledu zvlášť zranitelní. Vytváříme si ho sami v doměmí, že se bez nás nic neobejde, ozvláště, když sami nejlíp víme, jak na to! Co si o sobě myslíš? Myslíš, že slunce ráno nevyjde, když mu ty osobně nenařídíš budíka? Jdi na procházku, kup si květiny, udělej si k večeři špagety - cokoli "nedůležitého". Hlavně se dostaň z dosahu té opice!

Všechny osobní cíle jsou neurotické. Dokonalý člověk pozná, pocítí: "Nejsem oddělený od celku a nevím, proč bych se měl pídit po svém osudu. Děje se spousta věcí, svět je v pohybu - řekněme že je to Bůh... kdo vším hýbe. Věci se dějí samy od sebe. Není třeba bojovat, vyvíjet úsilí; nemám zapotřebí o něco bojovat. Můžu se uvolnit a prostě být."

Dokonalý člověk není člověk činu. Nahodilý člověk je člověk činu. Nahodilý člověk samozřejmě jakoby neustále seděl na vulkánu, ve strachu, úzkosti, stresu a jiných mukách. Každou chvíli to může vybuchnout, protože žije v nejistém světě a přitom věří, že má všechno pod kontrolou. To vytváří v jeho bytosti napětí, protože někde hluboko uvnitř ví, že jisté není nic.

I. Existence

Na lotosovém květu dokonalosti sedí nahá postava a sleduje svým zrakem krásu noční oblohy. Ví, že "domov" není fyzické místo ve vnějším světě, ale vnitřní stav uvolnění a přijetí. Hvězdy, skály, stromy, květiny a ptáci jsou v tomto tanci života všichni našimi bratry a sestrami. My, lidé na to často zapomínáme a s vírou, že vše, co potřebujeme, si musíme vybojovat, sledujeme jen své osobní zájmy. Pocit oddělenosti je však jen další iluzí, kterou zplodily naše omezené předsudky.

Nastal vhodný okamžik, aby sis uvědomila zda sama sobě umožňuješ přijímat výjimečný dar pocitu "domova" všude, kde zrovna jsi. Jestliže to dokážeš, určitě si tento pocit pořádně vychutnej, aby se v tobě mohl prohloubit a zůstat ti nablízku. Jestliže máš naopak dojem, že se tě svět snaží převálcovat, je čas se zastavit. Jdi dnes večer ven a dívej se na hvězdy.

Nejsi tady náhodou. Existence Tě potřebuje. Bez tebe tu bude něco chybět a nikdo jiný to nenahradí. Zde pramení tvá důstojnost - budeš chybět celé existenci! Hvězdy a slunce a měsíc a stromy a ptáci a země - všechno v celém universu bude cítit to malé prázdné místo, které nikdo, kromě tebe nemůže zaplnit. To, že jsi spojena s existencí, že o tebe existence má zájem, ti přinese nesmírnou radost. Jakmile se staneš čistá a jasná, spatříš tu nesmírnou lásku, která se na tebe snáší ze všech dimenzí.

Eso vody: Splývání s proudem

Postava na této kartě leží zcela volně a nenuceně ve vodě a nechává se unášet proudem. Postava ovládla umění být pasívní a přijímající, aniž by byla otupělá nebo ospalá. Je pouze přístupná proudění života, ani ji nenapadne říct: "Tohle nemám ráda.", nebo: "Raději bych šla jinudy."

V každém okamžiku svého života se můžeme rozhodnout, zda vstoupíme do vod života a necháme se unášet, nebo se budeme pokoušet plavat proti proudu. Když se ve výkladu objevila tato karta, naznačuje ti, že teď dokážeš plynout s proudem a důvěřovat životu, že podpoří tvé uvolnění a zanese tě přesně tam, kde tě chce mít. Nechej pocitu uvolnění a důvěry zesílit; všechno se děje tak, jak má.

Když říkám "staň se vodou", mám na mysli staň se proudem; neuvízni na jednom místě. Pohybuj se a pohybuj se jako voda.

Lao-c´říká: cesta Tao je cesta vody. Pohybuje se jako voda. A jak se pohybuje voda? Řeka? Na jejím pohybu je několik krásných věcí. Jednou z nich je, že vždy směřuje do hloubky, vždy vyhledává tu nejspodnější zem. Je nenáročná; netouží po tom být první, chce být poslední.

Pamatuj, co řekl Ježíš: "Ti, co jsou zde poslední, budou v mém božím království první." Mluví o cestě Tao, cestě vody - není to jen zmínka nebo náhodná souvislost, skutečně o ní mluví. Buď poslední, buď nenáročný. Ctižádost je cesta do kopce. Voda teče dolů, vyhledává tu nejnižší úroveň, chce být bezejmenná. Nechce si dokazovat svou jedinečnost, výjimečnost, výlučnost. Nemá žádne ego.